Snadno se slibuje. Ale jak to dodržet, když hoši byli naplněni
tolika dojmy z utkání? -- V Osadě Stepních Vlků bylo dusno.
Proto v neděli všichni uvítali s radostí Mirkův návrh, aby šli na
maliny. Rozejdou se po skupinách a tam si budou moci pohovořit o
všem, co je tísnilo. Fanek šel s Mirkem. Když byli dosti daleko od
ostatních, Mirek začal:
»Fanku, co říkáš těm závodům?«
»Myslím, že Lojzovi se musilo něco přihodit.«
»A muselo to být něco škaredého.«
»To jistě. Ale co to jen bylo?« Fanek vyslovil to, na co stále
myslila celá osada.
»Rozhodně má v tom prsty Vašek.«
»Proč nám to Lojza nechce prozradit?« nechápal Fanek.
»To mi také nejde do hlavy.«
»Možná nechce Vaškovi uškodit.«
»Ale to dělá chybu. Černí Mustangové teď budou věřit, že Vašek je
lepší vůdce než Lojza.«
»Ani bych neřekl,« prohodil zamyšleně Fanek. »Všiml sis, jak zůstali
zaraženi, když slezl Lojza dolů?«
»Ani jsem na ně nehleděl. Ale možné je to,« připouštěl Mirek. »Jistě
jim také vrtalo hlavou, co se odehrálo v díře.«
»Je to záhadné!«
Chvíli šli vedle sebe mlčky. Na maliny docela zapomněli.
»Skoro bych řekl,« začal znovu Mirek, »že Vašek v té díře Lojzu
přepadl. Když lezl Lojza do díry, měl kalhoty docela dobré. A když
vylezl, měl kolena holá. Jak si to jinak mohl udělat?«
»Také jsem si toho všiml. Ale dovedeš si představit, že by se Lojza
nechal přepadnout Vaškem? To je nemožné! Vždyť by ho smetl jako
hrušku!«
»To je pravda,« přisvědčoval Mirek. »Ale něco vážného se muselo stát.
Lojza by měl přece jen promluvit.«
»Stačilo by jeho jediné slovo a zahnali bychom Černé Mustangy až na
Kamčatku!«
»Lojza to těm Mustangům neměl odpouštět,« mínil Mirek.
»Teď si o nás řeknou, že jsme zbabělci! A to si nenecháme!« řekl
rázně Fanek.
»Nenecháme! Ukážeme jim, co dovedeme i bez Lojzy!« rozohňoval se
Mirek.
»Bez Lojzy -- to by šlo těžko,« obával se Fanek. »Jak bychom se mu
mohli všichni ztratit? Ale počkej -- mám nápad!« vyhrkl. »Pustíme se
do nich sami dva!«
»Vidíš, to by bylo něco!« Mirkovi se zajiskřilo v očích.
»Víš, tak je přepadnout, stany jim převrátit --«
»Něco si vymyslíme. Musí to být něco takového, aby na to do smrti
nezapomněli. Aby si nemyslili, že jen oni nám mohou dělat, co se jim
zachce!«
»Pomstíme se, Mirku. My dva za všechny Vlky, a hlavně za Lojzu. Dvě
noci jsem k vůli nim pořádně nespal. A dnes zase nebudu spát -- až
něco vymyslím.«