Fanek zvedl překvapeně hlavu. Opravdu! Před nimi se zvedala mohutná
zřícenina hradu.
»Zajděme si tam!« navrhl Mirek.
Za chvíli stáli na hradních rozvalinách a rozhlíželi se po okolních
skalách a lesích.
Fanek vylezl až na hlásnou věž. Sotva se tam vyškrabal, ihned se
skrčil a položil výstražně prst na ústa.
»Odtud je překrásně vidět do tábora Černých Mustangů!«
»Opravdu?« poskočil Mirek na žebříku.
»Pojď! Ale jen nakouknout! Aby nás neuviděli!« zval Fanek. Mirek se
postavil vedle něho a oba opatrně pohlíželi okénkem hlásné věže dolů
do údolí. Černí Mustangové leželi na trávníku před jedním stanem.
Emil seděl na pařezu, v ruce držel nějakou knížku a četl. Vašek ležel
opodál. Oba chlapci je chvíli pozorovali.
»Podívej se,« ozval se šeptem Fanek, »už ani nemají ve dne hlídky.«
»Opravdu. Ani jim nenapadá, že bychom je mohli přepadnout. Co Stepní
Vlci! Takoví zbabělci!« říkal roztrpčeně Mirek.
»Brzy si to nebudou říkat.«
»Moc brzy! Už to mám!« skoro vykřikl Mirek.
»Povídej!« hořel nedočkavostí Fanek.
»Teď mi to napadlo. Bude to skvělé. Vlasy na hlavě jim budou
vstávat!« mnul si radostně ruce Mirek. »Postrašíme je.«
»Prosím tě -- ale jak?«
»Jeden se přestrojíme za Bílou paní. -- V noci vystoupíme na hlásnou
věž a --«
»V noci?« přerušil ho Fanek. »To by se mi ani moc nechtělo.«
»Proč? Bojíš se?«
»No, nebojím, ale --« Fanek rychle nevěděl, co říci, aby Mirek
nepoznal, že má opravdu trochu strach.
»Představ si, jaká to bude švanda, až budou hrůzou ječet! Pomstíme se
za Lojzu. A za sebe také! Vždyť si jen vzpomeň na tu noc, kdy nás
přepadli! Ta ostuda!« dorážel na Fanka Mirek.
Připomínkou neblahé noci, kdy měl Fanek hlídku, ťal do živého.
»Tož co, já nejsem proti tomu. Můžeme je postrašit,« svoloval Fanek.
»Ale jen mi napadá, že nás nebudou v noci vidět v takové výšce.
»To už zařídíme. Podívej se,« rozvíjel svůj plán Mirek. »Ty se
přestrojíš za Bílou paní. Hodíš na sebe prostěradlo a už z tebe bude
strašidlo. Já vezmu baterku. Tajně opustíme Ostrov a zajdeme na hrad.
Vystoupíme na hlásnou věž a ty se postavíš tak, aby tě bylo zdola
vidět. Já na tebe budu svítit. Aby bylo více světla, můžeme vzít i
tvou baterku. Ty se budeš točit, klátit, mávat rukama --«
»To bude švanda!« rozzářil se Fanek. »Ale počkej,« napadlo mu, »co
kdyby tak všichni spali?«
»Žádné starosti!« uklidňoval ho Mirek. »Jak rozsvítím, začnu výt.
Anebo, počkej, nejprve zatroubíme na roh! Pak teprve začnu výt, a
nepomůže-li to, budu vydávat tak nelidské zvuky, že by to vzbudilo i
mrtvého.«
»Páni, to bude pomsta! Ti posypou z tábora, až tu hrůzu zhlédnou,«
smál se radostně Fanek.
»Za to ti ručím, že se nezastaví dřív než v Košíkově. To bude smíchu,
až poznají, kdo to byl ta Bílá paní,« těšil se Mirek.
»Teď si to tu musíme všechno dobře prohlédnout, abychom se zde potmě
vyznali,« připomněl Fanek.
Pozorně si prohlédli dějiště svého nočního dobrodružství. Jediný
balvan jim neušel, všechno promyslili do nejmenších podrobností.
»Tak můžeme, jít. Ale v táboře ani muk!« rozhodl Mirek.