»No, to je aspoň dopis,« pochvaloval Jožka, který si jej přiběhl
poslechnout.
»Jako nějaké válečné ultimatum,« uplatňoval své vědomosti Cyril.
Hned se vydali na cestu. Fanek dělal vůdce výpravy. Obešli místo, kde
byla stráž Černých Mustangů a opatrně se blížili k tábořišti.
Náhle Fanek zvedl varovně ruku. Všichni se přikrčili k zemi.
»Vidíte je?« ukazoval Fanek k prostranství, které se rozkládalo před
nimi.
»Odcházejí. A nesou si hrnky,« šeptal Milan. »To jdou jistě na
maliny,« soudil Mirek.
»Počkáme, až odejdou. Potom tam vtrhneme,« řekl Lojza.
Pozorovali Černé Mustangy, kterým směrem se dají. Kdyby šli k Stepním
Vlkům, museli by se připraviti na zápas.
Ale Mustangové si byli patrně jisti, že ve dne nedojde k přepadení
jejich osady. Ostatně na cestě k Stepním Vlkům mají hlídky, které by
je hvízdnutím upozornily na blížící se nebezpečí.
Když byli již dosti daleko, Stepní Vlci se zvedli.
»Za mnou!« ujal se velení Lojza. »Až budeme blízko tábora, budeme
se plížit. Jak dám znamení, vrazíme do tábora jako čerti.«