Neušel ani dva kilometry, když zaslechl nějaké hlasy. A už se mihla
mezi křovinami uniforma německého vojáka! Za ní druhá, třetí -- celá
skupina!
Šli přímo proti němu.
Co teď?
Kam se obrátit?
Má běžet do vesnice?
Myšlenky se řítily rychlostí blesku.
Do krytu! Do toho původního krytu v lese nad Čechovým, v němž se
skrýval oné deštivé noci po útěku od Spěchalů.
Doběhl právě včas.
Prudce oddychoval.
Teď půjdou přímo vedle krytu! Stačí jediné zakašlání, jediný
neopatrný pohyb -- a bude prozrazen! A to zrovna teď, když nechal
samopal v bunkru!
První vojáci míjeli kryt. Slávek je pozoroval hustou spletí křoví,
jež bylo naházeno u vchodu. Šli v hloučcích a živě se bavili. Pak
nějaká podivná skupina -- Pane Bože, vždyť to je Josef Hrabalů se
svou matkou a sestrou! Jožka! Není sice u partyzánů, ale pomáhá jim
ze všech sil. Teď ho vedou v poutech. Všichni tři jsou svázáni -- už
tomu Slávek rozumí! Dým, který zahlédl nad lesy, pocházel z Hrabalovy
chalupy! Hrabalovi vyhořeli!
Co se asi stalo?
Hlasy vojáků již doznívaly.
Slávek opatrně vyhlédl.
Hned se však zase přikrčil k zemi. S kopce přicházely další tři
postavy! Dva gestapáci a civilista.
Mluvili česky.