Pak zamířila k zámku.
Gestapo!
Kolik děsivých představ bylo spojeno s tímto slovem! A přece jak
nevinné byly všechny představy proti skutečnosti!
»Tož teď si dej pozor, Terezko!« říkala si cestou. »Buď zahraješ
ty gestapu -- nebo gestapo tobě!«
Stráž před zámkem ji zavedla do kanceláře. Seděli tam dva mladí
gestapáci. Spustili na ni německy.
»Nerozumím,« řekla zkroušeně tetička.
Jeden gestapák odešel do vedlejší místnosti. Vrátil se se starším
esesmanem, který si zřejmě potrpěl na blahobytný život. Byl tlustý,
vypasený, tváře mu jen hořely.
Dával tetičce česky stejné otázky, jaké slyšela na obci a na četnické
stanici. Její odpovědi tlumočil hned gestapákům. Jeden je zapisoval
do nového protokolu, druhý nahlížel do zápisu, který s ní sepsali
na obci.
Ten, který nahlížel do protokolu, po každé odpovědi zakýval hlavou.
Všechno souhlasilo.
Zase to musela podepsat, třebaže protokol byl napsán německy.
Tlustý esesman jí pokynul, aby si sedla.
»Panímámo,« řekl, »jste celá vyděšená. Uklidněte se...«
»To já tak z té dnešní noci!« chvěla se tetička.
»Víte,« pokračoval esesman, »to byl úřední protokol, co jsme
sepsali. Ale teď bych se vás na to chtěl přeptat tak ... no,
tak ... neúředně.«
»Však se ptejte!«
»Tak bylo to v noci zlé?« začal.
»Kdyby jen zlé!« -- Pohlédla na gestapáka. Když viděla, že nic
nezapisují, spustila odvážně: »Bylo to strašné!«
Tlumočník překládal.
»Kdy přišli?«
»Před půlnocí.«
»Bylo jich moc?«
»Moc! Velice moc!«
»A jak to udělali?«
»Tož někdo zabouchá. Vstanu a povídám: Kdo tam? -- Partyzáni!
Okamžitě otevřte, nebo vám ten barák zapálíme! -- Co jsem měla
dělat!«
»Počkejte, počkejte!« přerušil ji tlumočník. Pak zavolal do vedlejší
místnosti německy: »Haló, Johann, Anton, Karl -- pojďte sem!«
Do kanceláře vešlo několik dalších esesmanů.
»Tak jste otevřela?« pokračoval esesman.
»Co jsem mohla dělat? Já, slabá ženská -- a tolik partyzánů!«
dodala plačtivě.
»No, uklidněte se, panímámo ... a co bylo potom?«
»Potom? Potom mě zahnali do postele, postavili se před nás --«
»Před koho?«
»No, přede mne a před dceru.«
»Ach tak, dobře. Pokračujte!«
»Namířili na nás --«
»Čím?«
»Automatem!«
»Měli automat?«
»A kolik! Já jsem jich sama napočítala pět!«
»A kolik bylo partyzánů?«
»U postele jich bylo pět.«
»Tedy každý měl automat?«
»Každý!« potvrdila rozhodně tetička.