Celý den byl v horách. Nevěděl, kudy chodil. Ale když se k večeru
zastavil, uštván, vysílen, přepadlý -- stál nad Dolinou.
Při pohledu na rodný domek se rozplakal. Tamhle je strouha s
mlýnským kolem. Jakou měl tatínek radost z tohoto jednoduchého
zařízeni, jímž poháněli řezačku! Vedle je stodola. Tatínek ji
vystavěl vlastníma rukama před několika lety. Slávek si vzpomíná,
jak byl tehdy pyšný na svého tatínka a jak říkal chlapcům: »Náš
tatínek je listonošem, ale dovede všechno.« Za stodolou je řada
ovocných stromků. Když je otec sázel, řekl Slávkovi: »Já už jich
neužiju, to dělám pro tebe, pro Jendu a pro Olinku.«