V chalupě zapraskala postel.

»Je tam někdo?« ozval se ostrý hlas.

»Já, Slávek,« řekl šeptem.

»Pro Krista Pána!« ozvalo se zase uvnitř. »Takový liják a on,

chudina --«

Dveře se rozletěly.

»Pojď dál, chlapče,« zvala ho tetička Čechová. »Počkej, hned

rozsvítím.«

»Nerozžíhejte teti, já hned zas půjdu,« řekl Slávek. »Chci vás jen

o něco poprosit.«

»Poprosit?«

»Abyste mi půjčila rýč.«

»Rýč? A nač?«

»Dělám si v lese skrýš a trochu mi tam teče.«

»A máš rozum, synku? Co si myslíš, že stará Čechová tě pustí do té

psoty? Nikam nepůjdeš!«

»Ale, teti, hledají mě!«

»Však vím!«

»Kdyby mě tu zastihli, zastřelili by vás.«

»Nevídáno! O jednu starou tetku na světě víc nebo míň! Už jsem

řekla: tady zůstaneš! Milko!«

»Co chcete, mami?«

»Také taková! Máme návštěvu, a ona si leží jako princezna! Hybaj

z pelechu! Zatemni, rozsviť a zatop ve sporáku!«

»Hned, mami!«

Ozval se šustot spouštěného zatemňovacího papíru.

»Taková hrůza venku a on, chudina...,« vedla svou tetička a sháněla

třísky na podpal.

»Slávku!« zvolala překvapeně asi sedmnáctiletá dívka. »Pěkně vítám!

Kde se tu bereš?«

»Tož tak. Přišel jsem na besedu,« pokusil se o žert.

»A jak to vypadáš!« zděsila se tetička, když v jizbě zaplálo světlo.

»Jestli toto neodstoneš, synku, pak máš zdraví ze železa.«

Ve sporáku zapraskal oheň.

»Ale, teti, já opravdu půjdu,« bránil se Slávek. »Přece vás neuvedu

do neštěstí.«

Tetička se před něho výhružné postavila.

»Ty mě znáš, Slávku. Když jsem řekla, že nikam nepůjdeš, tož

nepůjdeš. Nemáš-li rozum ty, musím ho mít já, stará osoba.«

»Teti...!«

»Už jsem řekla. Hned se převlečeš! Pane Bože!« lekla se. »Jsme tu

samy ženské, do čeho se ty převlečeš?«

»To nic, teti, mám tu nějaké prádlo.«

»Dobře. Převleč se, vypij čaj a hybaj na lůžko!«

»Ale, teti, já tu nemohu spát, bylo by opravdu zle!«

»Můžeš -- nemůžeš, podívej se do zrcadla. Jsi promodralý jak fiala!

Za tři dny bys byl na hřbitově. Do rána se o tobě nedozvědí a zítra

já už něco vymyslím. Ale teď zčerstva!«

Když Slávek usínal, myslil na Spěchalovy, Kubišovy, Čechovy a na

Pavla. Cítil příjemné teplo. Způsobila je lidská láska.

Blesky nad Beskydami · 第 23 / 54 题