Alquist: Přestaň, proboha, s tím šílenstvím! Spíš nám Lidé podají život z
onoho světa; snad k nám napřahují ruce plné života. Ach, bylo v nich
tolik vůle žít! Hled, snad se ještě vrátí; jsou tak blízko nás,
obléhají nás či co; chtějí se k nám prokopat jako v šachtě. Ach, copak
neslyším pořád hlasy, které jsem miloval?
Damon: Vezmi živá těla!
Alquist: Slituj se, Robote, a nenaléhej! Vidíš přece, že nevím už, co
dělám!
Damon: Živá těla!
Alquist: Cože, ty to tedy chceš? -- Do pitevny s tebou! Tady, tady, ale
rychle!--Jak, ty couváš? Přece jen se bojíš smrti?
Damon: Já--proč právě já?
Alquist: Ty tedy nechceš?