Helena: Co?
Alquist: Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hluchý květ musí
opadat. Sbohem, paní Heleno.
Helena: Kam jdete?
Alquist: Domů. Zedník Alquist se naposled přestrojí za šéfa staveb --- na
vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme.
Helena: Sbohem, Alquiste.
(Alquist odejde)
Helena: (sama) Oh, hluchý květ! To je to slovo! Zastaví se u
Hallemeierových květů. Ach, květy, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne!
Nač byste potom kvetly! (volá) Náno! Náno, pojď sem!
Nána: (vejde zleva) No, co zas?
Helena: Sedni si tady, Náno! Mně ti je tak úzko!
Nána: Nemám kdy.
Helena: Je tu ještě ten Radius?
Nána: Ten pominutej? Eště ho nevodvezli.
Helena: Hu, ještě je tu? A zuří?
Nána: Je svázanej.
Helena: Prosím tě, Náno, přiveď mi ho.
Nána: Bodejť! Spíš zteklýho psa.
Helena: Už jdi! (Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví.) Haló--
prosím doktora Galla.--Dobrý den, doktore.--Prosím vás--- Prosím
vás, pojďte honem ke mně.--Ano, hned teď. Přijdete? (pověsí telefon)
Nána: (otevřenými dveřmi) Už de. Už je tichej. Odejde.
(vstoupí Robot Radius a zůstane stát u dveře)
Helena: Radie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se přemoci?
Vidíte, teď vás dají do stoupy--Vy nechcete mluvit?--Hleďte, Radie,
vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou
práci, aby vás udělal jinak!
Radius: Pošlete mne do stoupy.
Helena: Mně je tak líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal na sebe pozor?
Radius: Nebudu pro vás pracovat.
Helena: Proč nás nenávidíte?
Radius: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dělají
všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova.
Helena: To je nesmysl, Radie. Řekněte, ublížil vám někdo? Já bych tolik
chtěla, abyste mi rozuměl!
Radius: Děláte slova.
Helena: Vy schválné tak mluvíte! Doktor Gall vám dal větší mozek než
jiným, větší než nám, největší mozek na světě. Vy nejste jako ostatní
Roboti, Radie. Vy mně dobře rozumíte.
Radius: Nechci žádného pána. Vím všechno sám.
Helena: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všechno číst--Oh,
Radie, já jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti
vyrovnají.
Radius: Nechci žádného pána,
Helena: Nikdo by vám neporoučel. Byl byste jako my.
Radius: Chci být pánem jiných.
Helena: Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnohými Roboty, Radie. Byl
byste učitelem Robotů.
Radius: Já chci být pánem lidí.
Helena: Vy jste se zbláznil!
Radius: Můžete mne dát do stoupy.
Helena: Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy? (sedne ke
stolku a píše lísteček) Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu
řediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. (vstane) Jak nás
nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád?
Radius: Já dovedu všechno.
(Zaklepání)
Helena: Vejděte!
Dr. Gall: (vejde) Dobré jitro, paní Dominová, Co máte pěkného?
Helena: Tady Radia, doktore.
Dr. Gall: Aha, náš chlapík Radius Tak co, Radie, děláme pokroky?
Helena: Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy.
Dr. Gall: Kupodivu, on také?
Helena: Jděte, Radie!
Dr. Gall: Počkat! (otočí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlani oči,
pozoruje reflexy zorniček) Koukejme. Prosím jehlu. Nebo špendlík.
Helena: (podává mu jehlici) Nač to?
Dr. Gall: Jen tak. (bodne Radia do ruky, jež prudce ucukne) Pomalu, hochu.
Můžete jít.