Helena: Co jste s ním dělal?
Dr. Gall: (usedne) Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a tak
dále.--Oho! tohle nebyla křeč Robotů!
Helena: Co to bylo?
Dr. Gall: Čertví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já nevím co.
Helena: Doktore, má Radius duši?
Dr. Gall: Nevím. Má něco ošklivého.
Helena: Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh, Galle, jsou všichni vaši
Roboti takoví? Všichni, které jste... začal dělat... jinak
Dr. Gall: Inu, jsou jaksi vznětlivější--Co chcete? Jsou podobnější lidem
než Roboti Rossumovi.
Helena: Je snad i ta... nenávist podobnější lidem?
Dr. Gall: (krčí rameny) I ta je pokrok.
Helena: Kam se poděl ten váš nejlepší--jak se jmenoval?
Dr. Gall: Robot Damon? Toho prodali do Havru.
Helena: A naše Robotka Helena?
Dr. Gall: Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá jako jaro.
Jednoduše není k ničemu.
Helena: Vždy je tak krásná!
Dr. Gall: Což vy víte, jak je krásná? Z rukou božích nevyšlo dílo
dokonalejší, než je ona! Chtěl jsem, aby byla podobna vám--Bože, jaký
nezdar!
Helena: Proč nezdar?
Dr. Gall: Protože není k ničemu. Chodí jako ve snu, rozviklaná, neživá--
Bože můj, jak může být krásná, když nemiluje? Dívám se na ni a hrozím
se, jako bych mrzáka stvořil. Ach, Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy
tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou, nebudeš matkou; tyhle dokonalé
ruce si nebudou hrát se zrozeňátkem, neuvidíš svou krásu v kráse svého
dítěte--
Helena: (zakrývá si tvář) Oh mlčte!
Dr. Gall: A někdy si myslím Kdybys procitla, Heleno, jen na okamžik, ach,
jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys zabila mne, který jsem tě stvořil;
snad bys vrhla slabou rukou kámen do těch strojů tady, které rodí
Roboty a zabíjejí ženství, nešťastná Heleno!
Helena: Nešťastná Heleno!
Dr. Gall: Co chcete? Není k ničemu.
(Pauza)