Vůdce Černých Mustangů po svém vítězství nad Lojzou chodil jako
stín. Chlapci ho nepoznávali. Všechna jeho živost, mnohomluvnost a
panovačnost byla ta tam. Celé hodiny dovedl zamlkle sedět někde za
stanem a o život v táboře jako by neměl nejmenšího zájmu.
Chlapci mnoho přemýšleli o změně, která se s Vaškem stala. Jedni
hledali příčinu v záhadném závodu s vůdcem Stepních Vlků. Druzí to
popírali. Jednou se ho na to zeptali přímo. Ale se zlou se potázali.
Vašek se rozhněval, začal hubovat a měli pokažený celý den. Potom si
už dali pozor. A pomalu si na podivné Vaškovo chování zvykli a skoro
zapomněli, že kdysi bylo jinak.
Kdo však nezapomínal, byl Vašek.
Jeho myšlenky se vracely stále a stále k nešťastnému závodu. Styděl
se za svou ničemnost a pohrdal sám sebou. Oč lepší byl jeho sok! A
jak byl velkomyslný! Kdyby se to tak přihodilo jemu! Ani by nečekal,
až sleze s Kozla! Sotva by vylezl z otvoru ve skále, už by se
naklonil dolů a zlostně by volal: »Kluci, byl jsem podveden! Sami
jste viděli, že jsem stále vedl! Ve skále je propast a Lojza měl do
ní spadnout. Vytáhl jsem ho. Nasadil jsem pro něho svůj vlastní
život. A když jsem ho zachránil, stalo se mi totéž, co jemu. Zavolal
jsem o pomoc. Jenom se na mne škaredě podíval, a už lezl dále. Tož
takového vůdce mají Stepní Vlci! Řekněte sami, není to podvod?«
Ano, tak nějak by to řekl. A jakou by měl radost, že se mu podařilo
podrýt Lojzovu vážnost!
A Lojza? Jaký to rozdíl!
Vašek se styděl za svou podlost. Ztratil klid duše a čistou radost ze
života. Myslil na svůj nečestný čin ve dne i v noci. A pomalu
dospíval k rozhodnutí, že je jen jedna cesta, jak napravit škaredý
hřích.
Ale než provedl svůj plán, zběhly se neočekávané události.
Za deštivého dne přišel k večeru do tábora hajný.
»Chlapci, přestěhujte si tábor trochu výše,« radil jim ve spěchu a v
jeho tváři ležel starostlivý výraz. »Žene se velká voda.«
»A odkud?« divil se Emil. »Vždyť tolik nepršelo.«
»Teď to hlásilo radio,« řekl hajný trochu netrpělivě. »Ale udělejte
to rychle, ať vás voda nezatopí. A zaskočte k Stepním Vlkům, ať se
přestěhují s Ostrova do lesa.«
Po jeho odchodu se dali Černí Mustangové do stěhování tábora. Našli
si krásné suché místo v polozbořeném sklepení starého hradu.
»Kluci, to bude švanda, až Stepním Vlkům poteče do stanů!« těšil se
Emil.
»Můžeme se jít na ně podívat,« navrhoval Tonda Ratajský.
»Ale máme je jít varovat,« připomínal Vašek.
»Ty máš najednou o ně starost! Jen ať se vykoupou! Trochu vody jim
neuškodí.«
»To bude pomsta za Bílou paní. Stejně mne mrzí, že jsme to nechali
jen tak.«
»Kdyby ne Vaška, dávno jsme jejich tábor srovnali se zemí. Ale on
stále: Nechme to plavat, kluci, co máte z toho? -- Já se ti divím,
Vašku!«
»A teď -- div by nad Stepními Vlky nebrečel. Ani nápad s varováním!
Jen ať se vykoupou!«
»A pojďme hned! Vašek může zůstat hlídat tábor,« řekl bojovně Tonda.
»A tož to zase ne!« vybuchl Vašek. Náhle se v něm zase ozvala touha
po vůdcovské slávě. »Půjdeme se podívat na Vlky všichni a já vás
povedu. A abyste věděli, pokusím se odvázat jejich loďku, aby se
nemohli převézt!«
»Tož to bude něco jiného než Bílá paní!« zaradovali se a jejich odboj
proti Vaškovi hned pohasl. »Ti budou koukat, až se budou chtít
převážet, a loďky nikde!«
»Já se už nemohu té podívané ani dočkat. Pojďme, kluci!«
Plni zvědavosti a očekávání vyrazili z osady. Začínalo se šeřit.
Temné mraky se táhly při zemi. Ale pršelo jen drobně.
»Voda stoupá. Jen ať tam doběhneme dřív, než to zpozorují!«
Přidali do kroku. Již minuli chodník vedoucí k hájovně, již se
blížili k Ostrovu. A vtom celé údolí zadunělo temným hukotem Rosavy.
»Co je to?« lekl se Vašek.
»To se tak valí voda!« zbledl Emil.
»Tož to je s Vlky zle!« vyrazil zděšeně kterýsi Mustang a v jeho
hlase nebylo ani stopy po nepřátelství.
Minuli poslední skálu, která jim zakrývala pohled k Ostrovu, a
zůstali stát, jako by je přimrazil. Po Ostrově nebylo ani památky!
Celé údolí bylo jediným jezerem. Jen vyčnívající skupiny stromů jim
dosvědčovaly, že jsou opravdu u sídla Stepních Vlků.
»Co se s nimi stalo?« zbledl Vašek, když uviděl tu hrůzu. »Lojzo!
Mirku! Milane! Kde jste?« zavolal vyděšeně. Nikdo se však neozval.
»Možná, že se už přestěhovali -- nebo --« Celé moře úzkosti leželo v
tom krátkém slově.
»Kluci, podívejte se, někdo na těch stromech sedí!« vykřikl Tonda.
Napjali zrak v houstnoucím šeru. Tonda se nemýlil. Všichni
zpozorovali skrčené chlapecké postavy, přitisknuté k mohutným kmenům.
»Musíme je zachránit!« rozhodl Vašek.
»Ale jak?« třásli se rozčilením.
»Emile, ty utíkej k hajným a oznam tam, co se stalo!«
Emil se rozběl, jak dovedl nejrychleji.
»A co my?« zeptali se ostatní Mustangové a upřeli tázavé pohledy na
svého vůdce.
»My se pokusíme dostat se k nim.«
»Jak? Plovat nemůžeme!«
»Kousek nad naším táborem vybírali před několika dny písek. Měli tam
dvě lodi. Nevšimli jste si některý, jsou-li tam ještě?«
»Jsou. Vím to určitě,« hlásil Tonda.
»Dobrá! Jednu z nich odvážeme a půjdeme Vlkům na pomoc.«
Černi Mustangové se beze slova rozběhli za Vaškem. Za několik minut
byli v zátoce, v níž byly uvázány dva veliké čluny, jichž používali
pískaři k převážení písku. Vašek skočil do jednoho z nich a ostatní
ho následovali.
»Každé bidlo uchopte dva!« velel Vašek. »Já budu kormidlovat.«
Postrkovali člun, až se dostal do proudu. Za okamžik letěl jako
šipka.
»Kluci, zdržujte loď trochu bidly! Vždyť letíme jako závodní motorka.
Narazíme-li někde na skálu nebo na Ostrově na stromy, je s námi
amen,« supěl Tonda.
»Neboj se, to už je má starost,« uklidňoval ho Vašek. »Jen až vám dám
povel, musíte zabírat vší silou proti.«
Přes to, že hoši bránili, letěla loď nebezpečnou rychlostí. Voda
hučela, pěnila se a brala s sebou vše, co jí přicházelo do cesty.
Černí Mustangové hluboce oddychovali námahou a vzrušením.
Konečně se objevil Ostrov. Poznali jej jen podle vyčnívajících
stromů.
»Vší silou proti!« ozval se rázný povel Vaškův.
Chlapci zabrali. Divoký let člunu se přece poněkud zmírnil.
»Haló, kluci -- Stepní Vlci! Kde jste?« zavolal Vašek a snažil se
proniknouti tmu.
»Zde! Na stromech!« ozvaly se výkřiky radostného úžasu.
Vašek řídil pramici tak, aby přirazila k silnému stromu. V tom
okamžiku zahákoval provaz o silnou větev. Provaz se napjal až k
prasknutí, člun se však zapřel o jiný strom a zastavil se.
»Jste všichni?« zeptali se Černí Mustangové a rychle počítali skrčené
postavy na stromech.
»Ne, Lojza s Cyrilem jsou tamhle v Rosavě! Lojza se drží keře. Vidíte
ho? Zachraňte je!« křičel Mirek.
»Zachráníme! Hned to bude!« řekl Vašek a přiskočil ke kotvě. Zatáhl
-- marně. Chlapci přiskočili na pomoc. Táhli -- a zase nadarmo!