»Kdo je pro jméno Osada Černých Mustangů?« zeptal se suše Lojza.
Jediný Vašek zvedl ruku.
»Kdo je pro název Osada Stepních Vlků?« Všechny ruce vyletěly do
výše.
»Tak vidíš,« usmál se vítězoslavně Lojza.
»Ať!« vybuchl zlostně Vašek. »A abyste věděli, já s vámi nepůjdu!«
»Však tě nikdo nevolal,« řekl Mirek.
»Aspoň se nebudeme hádat,« dodával Fanek.
»A už se nes! Nebo tě vyprovodíme až k vašemu,« vyhrožoval Karel.
»Však já už jdu. A zavolám si jiné kluky a budeme také tábořit. A
budeme to mít lepší než vy, protože když budu chtít, tatínek mi koupí
stan.«
»Ale na Ostrově nebudete!« řekl vyhrůžně Mirek.
»Nevím proč?« odsekl Vašek.
»Proč?« Mirek přistoupil až k němu. »Protože bychom vás i váš koňský
tábor vhodili do Rosavy.«
»No, však uvidíme! Na shledanou, Stepní Vlci!«
»Jen se nes, ty -- Černý Mustangu! A řehtej si cestou do kroku!«
»A tys ho, Lojzo, ještě volil, takového!« zavyčítal Milan.
»Já?« užasl Lojza.
»Tak koho jsi volil?«
»Mirka!«
»A kdo volil Vaška?« zahleděl se Mirek zlobně na chlapce.
»Já ne! Já ne!« bránili se všichni.
Mirek znovu prohlédl všechny lístky. Když uviděl Vaškův, překvapeně
zvolal:
»Volil se sám! Jeho písmo znám jak své boty!«
»Dobře, že utekl. Musili bychom ho vyhodit sami!«
»Kdy vyrazíme?« otázal se Milan.
»Dnes máme čtvrtek -- dokázali bychom to do druhého pondělka?«
»Jistě! Vždyť je to deset dní! A to se dá něco udělat!«
»Tak dobrá! Na druhé pondělí! Ale máme co dělat! Odpoledne přineste
ty věci na stany, hned se dáme do šití.«
Tovární siréna zahučela.
»Je dvanáct -- poženeme,« řekl Lojza. »A co tomu všemu říkáte,
kluci?« A Stepní Vlci, jako by byli smluveni, zavolali z plných plic:
»Ať žije Osada Stepních Vlků!«