Partyzáni chtěli vyběhnout z lesa a zmocnit se nových zbraní.
Důstojníci vezou jistě i nějaké důležité papíry, které budou pro
partyzánský štáb velmi důležité.
»Zpátky!« okřikl je Slávek. »A rychle k bunkru!«
Od Držkové přijíždělo několik německých aut. Slávek je zahlédl
v pravý čas. Kdyby se jeho skupina ukázala na cestě, okamžitě by
přivedla přijíždějící Němce na stopu, kdežto tak zůstanou nějakou
dobu zmateni. Než se rozejdou do lesa, kde bude partyzánům konec!
Druhého dne k večeru zašel Slávek k Čechům. Byl tam i kapitán
Štěpánov, major Murzin a několik jiných partyzánských velitelů.
»Chlapci, chlapci,« řekla jim tetička Čechová, »tak se mi zdá,
že to budete mít ode dneška všechno těžší.«
»Proč, maminko?« zeptal se major Murzin.
»Odpoledne přišlo do Hošťálkové německé vojsko,« sdělovala jim
starostlivě.
»A moc vojska?«
»Moc. Zabrali celý zámek i školu, ba jsou ubytováni i na četnické
stanici. A s vojáky přijelo i gestapo.«
»To nic, maminko,« chlácholil ji velitel partyzánských oddílů.
»Oni jdou za námi jako můry za světlem lampy.«
»Horší by bylo, kdyby nepřišli,« řekl Štěpánov.
»Jak to?« nechápala.
»Nu, to máte jednoduché,« usmíval se komisař. »Jdou jenom tam,
kde to hoří.«
»Ej, což Valaši!« zvolal nadšeně major Murzin. »Tady to nejen
hoří, tu se i blýská!«
»A nemalou zásluhu o tyto blesky má i náš Slávek!« zářil Štěpánov
a bujaře mu poklepal na rameno.