»Partyzán! Partyzán! Partyzán!« ozývalo se se všech stran.
Do výše vyletěly světelné rakety. Elektrické svítilny se míhaly
jako svatojanské mušky. Sem tam zazněl ojedinělý výstřel.
Nikdo se však nevydal za unikajícími partyzány. Hluboké okolní
lesy mohly skrývat za každým krokem smrtelné nebezpečí...
Konečně hluk slábl.
Prchající skupina mlčela. Útěk do kopce je notně zahřál. Už neletěli
jako ptáci, ba ani neběželi. Šli zvolna. Pot se jim řinul s čel
a v praméncích stékal po zádech. Zbraně tížily. Únava podlamovala
kolena.
Čím dál tím častěji museli odpočívat. Návrat jim trval plné tři
hodiny.
Když přicházeli k bunkru, ozvalo se ze tmy zvolání:
»Stůj! Kdo tam?«
»Svoji!« odpověděl Slávek.
»Dále!«