»Dověděli jsme se, že ten oddíl tu zůstane několik dní. Pátrají prý
po nějakém generálovi.«
»Pán Bůh nás potěš!« lekala se matka.
»A toho chudáka venku teprve!«
Večer ho přivedli do kuchyně.
Byl přepadlý a pokašlával.
Paní Čermáková se na něho pozorně zadívala.
»Pane Kolísko, nemáte horečku?«
»Myslím, že mám. Po zádech mi běhá mráz, ruce a nohy mám jako
polámané...«
»Tak já vám něco řeknu,« rozhodl se pan Čermák. »Zůstanete spát
s námi, zatopíme v kuchyni.«
»Chraň Bůh! Jen to ne! Tu by mě našli okamžitě! Jen to ne!«
Přemlouvali ho všichni, ale marně. Kolísko trval na svém: na noc
půjde do stodoly, zítra zase do krytu.
Paní Čermáková mu navařila čaje. Do stodoly mu dali tři teplé
přikrývky.