Tichý a zadumaný kraj. Kraj vysokých kopců, protáhlých strání,
hlubokých ráztok a zurčících horských bystřin. Kraj velebné krásy,
ale i tvrdé lopoty. Chceš-li sklidit trochu řídkého obilí nebo
brambor, musíš se s přírodou bít a rvát.
V tomto kraji vyrostli kdysi zbojníci Ondráš a Juráš. Valašský
lid je opředl pověstmi a legendami. Povýšil je na hrdiny, jejichž
sláva se roznesla daleko za hranice valašského území...
Dávno již zemřeli Ondráš a Juráš. Pohasla jejich sláva a vybledlo
kouzlo pověsti o nich. Dnes už je dovedou se zanícením vypravovat
jenom nejstarší pamětníci minulých časů.
Zemřeli Ondráš a Juráš. Valašská statečnost však nezemřela. Doutnala
pod povrchem všedního života. Až přišla chvíle, kdy zahořela znovu
jasným, oslnivým plamenem. To bylo tehdy, kdy ve všech obcích
hornatého kraje vyšlehly plameny vzpoury proti novodobým utlačovatelům.
Valaši se stali mstiteli křivd a urážek, jimiž byl celý náš národ
zasypáván, haněn, tupen a srážen k zemi. Tisíce Ondrášů a Jurášů
třímaly zase v rukou zbraně a prapory svobody.
Byli to valašští partyzáni.