Noc trvá od večera až do jitra. Počátek noci jmenuje se soumrak, konec
svítání.
Za dne vše lépe viděti jest nežli v noci, protože slunce jasněji svítí
než měsíc a hvězdy.
Nesvítí-li v noci ani měsíc ani hvězdy, nastane čirá tma.
_Metu, metu —_
_nevymetu;_
_nesu, nesu —_
_nevynesu;_
_až čas přijde,_
_samo vyjde._
80.
Matka k dítku ospalému.
_Děťátko malé,_
_jak jsi ospalé!_
_Ptáčkové už dávno vstali,_
_modlitbičky vyzpívali —_
_a ty ještě spíš!_
_Děťátko malé,_
_jak jsi ospalé!_
_Já kravičky podojila,_
_kašičku ti uvařila —_
_a ty ještě spíš!_
81.
_Hodiny._
Na stěně v pokoji visely hodiny. Malý Mojmír zadíval se na ně a pozoroval
kyvadlo, které stále stejně rychle ťukalo: tyk! tak! — tyk! tak! Na
okrouhlém číselníku byly číslice: jednička, dvojka, trojka a dále až do
dvanácti. Také tam viděti bylo dvě ručičky, horní a spodní. Obe přímo
nahoru ukazovaly. V hodinách něco hrklo, a hodiny začaly bíti. Mojmír
napočítal dvanáct.
Otec přistoupil k Mojmírovi a pravil: Teď je právě poledne. Dívej se
chvíli na hodiny a uvidíš, že horní ručička bude se hýbati v pravo. Za
hodinu proběhne jednou kolem a bude ukazovati opět vzhůru na dvanáct.
Zatím druhá, spodní ručička, pošine se tam, kde je jednička. Hodiny
odbijí jednu. Než horní ručička podruhé kolem proběhne, pošine se spodní
ke dvojce. Tu odbijí dvě hodiny. — A jak to půjde dále? — K tomu doložil
otec: Dvanáct hodin bije buď v poledne nebo v půlnoci, šest hodin z rána
a na večer. Tolik hodin bije, na kolik spodní ručička ukazuje.
82.
Den a rok.
Ke dni počítáme také noc. Proto říkáme, že celý den trvá od jitra do
jitra, od poledne do poledne, od večera do večera, od půlnoci do půlnoci.
Takový den má dvakrát dvanáct hodin.
Sedmi dnům říkáme týden, a ty se jmenují: neděle, pondělí, úterý, středa,
čtvrtek, pátek, sobota. Neděle jest den Páně; ostatní dnové jmenují se
všední a jsou ku práci ustanoveni.
Čtyři neděle a dva nebo tři dni k tomu činí jeden měsíc.
Rok má dvanáct měsíců, a ty se jmenují: leden, únor, březen, duben,
květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec.
Také se praví, že má rok čtyři čtvrtletí: jaro, léto, podzim a zimu.
Každé čtvrtletí má tři měsíce nebo třináct neděl.
* * * * *
_Jeden otec má sedm synů, a každý ten syn má jednu tvář bílou a jednu
černou._
* * * * *
_Stojí, stojí dub,_
_a na tom dubě_
_dvanáct větví,_
_na každé větvi_
_po čtyřech hnízdách,_
_a v každém hnízdě_
_po sedmi vajíčkách._
83.
Slunéčko.
_Hřej, slunéčko, hřej,_
_hory, doly krej:_
_povyskoč si výše,_
_na té naší střeše_
_kolo udělej._
84.
_Máj._
_Vítej, vítej, máji!_
_my jsme tobě rádi._
_Vítej, léto líbezné,_
_obilíčko zelené._
_Co nám léto přinese,_
_zima zas to odnese._
85.
Májový déšť.
_Májový deštíček,_
_dej nám ho Pámbíček!_
_aby se vydařil_
_na poli chlebíček._
_Dej nám Pán Bůh deštíčka_
_na naše políčka,_
_aby se zdařilo_
_žito i pšenička._
86.
Hra na vojáky.
Tluče bubeníček, tluče na buben, a svolává hochy: Hoši, pojďte ven!
Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky. Hola, hura, hej, nikdo
nemeškej!
Vezměte své tašky a své ručnice; připněte si k boku ostré šavlice!
Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky. Hola, hura, hej, nikdo
nemeškej!
Do řady se stavme, malí vojáci, i budeme někdy statní jonáci! Zahrajem si
na vojáky, máme flinty a bodáky. Hola, hura, hej, nikdo nemeškej!
Tam je břeh u cesty jako pevný hrad, toho dobudeme beze všech útrat.
Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky. Hola, hura, hej, nikdo
nemeškej!
Tam stojí bodláčí: Hej na ně spolu! To my posekáme: Všem hlava dolů!
Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky. Hola, hura, hej, nikdo
nemeškej!
Utíká zajíček, má před námi strach; běžeť ho necháme, schováme si prach.
Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky. Hola, hura, hej, nikdo
nemeškej!
Sedě teď na bobku stříhá ušima; snad se nám vysmívá ta čtveračina!
Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky. Hola, hura, hej, nikdo
nemeškej!
My jej potrestáme, neuteče zdráv; na zajíce střelme: pif! a puf! a paf!
Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky. Hola, hura, hej, nikdo
nemeškej!
Zahnali jsme svého již nepřítele; vítězi se vraťme domů po dole! Hráli
jsme si na vojáky, složme flinty a bodáky! až pak bude čas, zahrajem si
zas!
87.
Píseň letní.
Tráva, tráva, tráva zelená!
Usychala travička,
spadla na ni rosička;
tráva, tráva, tráva zelená!
Hájek, hájek, hájek dubový!
V něm obývá slavíček,
umí mnoho písniček;
hájek, hájek, hájek dubový!
Louka, louka, louka za vodou!
Kvetou na ní květiny,
libovonné byliny;
louka, louka, louka za vodou!
Růže, růže, růže červená!
Kdo ji trhá, píchne ho
do palečku měkkého;
růže, růže, růže červená!
Lípa, lípa, lípa košatá!
Libě voní její květ,
z něho včelky berou med;
lípa, lípa, lípa košatá!
Žito, žito, žito se bělá!
Nový zraje chlebíček,
naklepeme srpeček:
žito, žito, žito se bělá!
Pšenka, pšenka, pšenka dozrává!
Až ji všecku požneme,
obžinky míť budeme;
pšenka, pšenka, pšenka dozrává!
Léto, léto, léto radostné!
Koho těší v poli klas,
zvučný vydá zpěvu hlas:
Léto, léto, léto radostné!
88.
Kdo to uhodne?
Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.
* * * * *
Kousá, kousá —
nemá zubů,
lítá, lítá —
nemá křídel.
* * * * *
Sletěl ptáček bezperák
na náš stromek bezlisták,
přišlo na něj bezzubátko,
sežralo to bezpeřátko.
* * * * *
Běhá to okolo chalupy,
dělá to cupity, cupity.
89.
Ptáček v zimě.
Kdo to klepá venku? Hleďme, modrý ptáček! Na našem okénku sedí ubožáček.
V poli všecko pusto, sněhu padá husto. Nám je dobře ve světnici, ptáček
mrzne na větvici. Pojď sem, ptáčku, pojď, zpěváčku! ďrobtů dosti máme;
těch my tobě dáme, a na první jarní den pustíme tě zase ven.
90.
_Koledníci._
O vánočních svátcích chodily dvě chudobné dítky po vesnici koledou. Byl
to malý Matějíček s menší ještě sestřičkou Annou. Tatínek jejich již
zemřel, a maminka jim nemohla poříditi teplého oděvu. Proto byly jen
chatrně oblečeny a klepaly se zimou. Přišly také do statku, který náležel
sedlákovi Zemanovi. Postavily se u dveří a Matějíček zpíval:
_Já jdu na koledu,_
_nesu si pytel;_
_kdo mi ho dá plnej,_
_bude můj přítel;_
_dejte aspoň půl,_
_bude plnej stůl,_
_dejte aspoň čtvrť,_
_nežli přijde smrt._
Když Matějíček dozpíval, řekly obě dítky: Pochválen buď Pán Ježíš!
Hospodyně pozvala obě dítky do světnice, aby se ohřály. Dala jim jísti
teplé polévky, vyhledala jim botky a vlněné punčochy, aby je tak nezáblo;
k tomu ještě přidala Matějíčkovi kabátek, Anně teplý šátek, oběma pak po
hodném krajíci bílé vánočky.
„Zaplať Pán Bůh, i zaplať Pán Bůh,“ volaly dítky několikráte po sobě a
očka se jim zářila radostí.
To když viděla Madlenka, čtyrletá hospodářova dceruška, chtěla ukázati
dítkám, že již také něco říkati se naučila. I přistoupila k nim, dala
každému pěkné červené jablíčko a zpívala:
_Až já budu velká,_
_bude ze mne selka:_
_přijďte k nám,_
_já vám dám_
_hodnej ucháč mléka._
91.
_O Bohu._
Pán Bůh jest pouhý duch. Viděti ho nemůžeme. Ale vidíme přemnoho těch
krásných věcí, které učinil na nebi i na zemi. Co lidé udělati nemohou,
Pán Bůh jediný učiniti může. Nám dává živobytí. Od Pána Boha máme tělo i
duši. Duši naši učinil rozumnou, aby poznávala, co jest krásné a dobré.
Také vůli jí udělil, aby ráda konala to, co rozum za dobré uznává.
Bůh ví, co bylo, co jest nyní, co bude. Vidí, co se děje na zemi i na
nebi. Jemu známo jest, co myslíme, čeho si žádáme, co mluvíme i co konáme.
Dobří lidé líbí se Bohu, zlí se mu protiví.
92.
Důvěra v Boha.
_Kdo v Boha doufá,_
_ten sobě nezoufá:_
_chudobu i zboží_
_přijímá za dar Boží._
=Vysvětlení hádanek.= Článek =12=. 1. Oči. 2. Pila. — Článek
=14=. Křen. — Článek =30=. Slunce když silně pálí. — Článek
=35=. Ústa, zuby, jazyk. — Článek =47=. 1. Myš, kočka. 2. Když
člověku šlápne na nohu. 3. Jen do prostřed; potom zas běží z
lesa. — Článek =59=. 1. Kohout. 2., 3. a 4. Vejce. — Článek
=65=. Mokrých. — Článek =73=. 1. Mrkev. 2. Makovice. 3. Věnec.
4. Červivé ovoce. — Článek =74=. 1. Srp. 2. Kosa. 3. Po žních
jsou dirkovitá strniska. — Článek =79=. Slunečné světlo oknem
do světnice na podlahu padající. — Článek =82=. 1. Týden. 2.
Rok, měsíc, týden a den. — Článek =88=. 1. Sníh napadlý. 2.
Sníh poletující. 3. Sníh a slunce. 4. Dešťové kapky padající s
okapu.
Rakouská národní hymna.
1.
Zachovej nám, Hospodine,
Císaře a naši zem!
Dej, ať z víry moc Mu plyne,
Ať je moudrým vladařem!
Hajme vždy koruny Jeho
Proti nepřátelům všem:
_Osud trůnu Habsburského_
_Rakouska jest osudem._
2.
Plňme věrně povinnosti,
Chraňme právo počestně,
A když třeba, s ochotností
V boj se dejme statečně!
V paměti povděčné mějme
Slávu vojska vítěznou;
_Jmění, krev i život dejme_
_Za Císaře, za vlasť svou!_
3.
Čeho nabyl občan pilný,
Vojín zbraní zastávej;
Uměním i vědou silný
Duch se zmáhej, jasně skvěj!
Bože! slávy rač popříti,
Žehnej vlasti milené:
_Slunce Tvé nechť v míru svítí_
_Na Rakousko blažené!_
4.
Stůjme k sobě každou chvíli:
Svornosť jenom moci dá;
Spojené kde vládnou síly,
Snadno vše se vykoná.
Když se ruka k ruce vine,
Pak se dílo podaří;
_Říš Rakouská nepomine:_
_Sláva vlasti, Císaři!_
5.
Císaři po boku vládne
Rodem, duchem spřízněná,
V kráse, kteráž neuvadne,
Císařovna vznešená.
Bože! račiž rozkvět nový
Habsburskému domu dát:
_=Františkovi Josefovi,=_
_=Alžbětě= rač požehnat!_