Uvidí-li kočka myš, honí ji, chytá ji.
Na poli za myší honí se lasice.
Zajíce honívá liška i pes.
Veverku stíhá kuna.
Na louce bývá v zemi krtek, v zahradě ježek, u vody rýsek.
To vše jsou zvířata čtvernohá.
47.
Hádanky.
Tázala se hryzka,
je-li chňapka doma?
* * * * *
Kdy bývá kůň nejtěžší?
* * * * *
Jak hluboko do lesa běhává zajíc?
48.
Myslivec číhá na zajíce.
_Zajíček běží po silnici,_
_Myslivec číhá za pšenicí:_
_„Počkej, zajíčku! já ti dám ránu,_
_hlavička se ti uhne na stranu.“_
_„‚Nebojím se tě, myslivečku,_
_uteku já ti do háječku:_
_tam se ti schovám,_
_střeliť se nedám_
_jsem rád živ jako ty, můj holečku!‘“_
49.
Kocour a myšky.
_Toulá se kocourek po dvoře,_
_myšky, hle, šukají v komoře;_
_běhají, cupají: cupity cup!_
_pochoutku hledají na mlsný zub._
_Nesbírají si jen zbytečků,_
_do másla kousají, syrečků;_
_do jíchy, koláčů, do jitrnic_
_daly se mlsoty jako by nic._
_Po hodech k tanci se schystaly,_
_samy si pískaly, výskaly._
_Jaký to divoký shon je a ples!_
_Co se to stalo jen s myškami dnes?_
_Však se vám veselosť vykouří!_
_V okně — hu — hlava je kocouří;_
_hr! nežli seskočil kocourek sám,_
_utekly mlsalky všecky ty tam!_
50.
Užitek zvířat čtvernohých.
Některá zvířata člověku slouží nebo jej obveselují.
Koně osedlává jezdec, nebo jej vozka do vozu zapřahá.
Vola zapřahá rolník do pluhu, když chce orati pole.
Pes hlídá dům i stádo, a myslivci pomáhá loviti zvěř.
Kočka lapá myši a potkany.
Mnohá zvířata dávají nám potravu za živa nebo když je zabijeme.
Od krávy máme tučné mléko ku pití, do jídel, na máslo, tvaroh a sýr. Také
ovce a koza dávají mléko za nápoj a na sýr.
Řezník poráží voly a krávy, aby nám opatřil maso hovězí. Z telat máme
maso telecí, z vepřů vepřové, z beranů a ovec skopové.
Pro maso střílívá se také zajíc, srnec a jelen. Maso srnčí a jelení
jmenuje se zvěřina.
Také nám poskytují zvířata mnohých látek na oděv a na obuv.
Kůži z volů, z krav a z telat vydělávají koželuzi. Ovčí kožešinu
připravují jircháři. Z vlny ovčí dělají soukeníci sukna a jiné vlněné
tkaniny. Také dobře můžeme užiti kůže koňské, kozí, vepřové, jelení,
srnčí i zaječí.
_O ptácích._
51.
Kohout.
Kohout má hlavu se zobákem, trup s krkem, dvě křídla, dvě nohy, ocas.
Jinak se skládá tělo jeho z krve, masa, kostí a kůže peřím porostlé.
Kohout také vidí očima a slyší ušima. Cítí-li hlad, zobe zrní, a tak se
živí a roste. Často kráčí po dvoře z místa na místo a někdy také na plot
si vylítne. Jest živ, jest zvíře.
Kohout nemá čtvero noh. Není zvíře čtvernohé, ale dvounohé. Kohoutovi
podobá se slepice.
Znám také holuba, husu, kachnu, krocana, páva, vlaštovku, vrabce.
Tato zvířata mají jako kohout hlavu se zobákem, trup, dvě křídla, dvě
nohy a ocas; celé tělo jejich jest opeřené.
Jsou to ptáci.
Slepice, husa, kachna, holub a někteří jiní ptáci poskytují nám masa za
pokrm.
Slepice snáší vejce.
Od husy máme peří do peřin.
52.
Kohout co dělá.
_Aj, kohoute, s pravdou ven! Což pak děláš celý den na dvoře, kde
slepička krákoře?_
_Časně ráno, raníčko, než zasvitne sluníčko, kokrhám, píseň svoji
zazpívám._
_Slípky vodím k snídaní před stodolu na stlaní. Zobejte! zrnéčka si
hledejte!_
_Najdu-li kde červíčka, dostane ho slepička, sobě sám, jen co zbývá,
ponechám._
_Sousedova kohouta zaženu hned do kouta, sotva že na blízku se okáže._
_A když večer nastává, zpěv můj dítky volává: Kykyryky! Jdi, děťátko, jdi
a spi!_
53.
_Slepice._
Když snese slepice vajíčko, dá se do volání a kdáče:
Kokoko, kokoko kdák:
kam mám to vajíčko dát?
Když se jí hospodář nelíbí, říkává mu:
Tototos, tototos hospodář?
tototos, tototos hospodář?
54.
_Pasačka._
_Paste se, housata, roste vám travička; roste vám, přiroste, spadne-li
rosička. Hudě hej, hejhej, hejsa, hej!_
_Do žita, pšenice na škodu nechoďte, housátek maličkých, husy, tam
nevoďte! Hudě hej, hejhej, hejsa, hej!_
_Neposlechnete-li, pozdvihnu metličku, pošlehám, potrestám mlsavou
hubičku. Hudě hej, hejhej, hejsa, hej!_
_V louži se nebrouzdej, housátko žluťoučké, umyj se v potoce a budeš
hezoučké. Hudě hej, hejhej, hejsa, hej!_
_V zimě pochválíme tvoje bílé peří, a ty dáš nám také pečeni k večeři.
Hudě hej, hejhej, hejsa, hej!_
_Housátka, husičky, děláte štěbety; jen aby nebyly ze štěbet klevety!
Hudě hej, hejhej, hejsa, hej!_
55.
_Holubička._
Sotva bílý den zasvítá, holubice v polích lítá, lítá, nelení tam po
osení, a již v ranní době hledá pokrm sobě.
A když najde tam zrnéčko, zaplesá její srdéčko. Mine hodina, nezapomíná
holubice matka na svá holoubátka.
Prázna domů nepřiletí, pokrm nese pro své děti. Děti čekají a zavrkají,
když se jejich máti nazpět domů vrátí.
Více než ta holubička pečuje o mne matička; práce nešetří, i když jsem
větší, miluje mě stále; to jí buď ku chvále!
56.
Liduška a holubička.
_K Lidušce do pokojíčka přiletěla holubička. Liduška malá se radovala,
dala jí zobání, zbytky od snídaní, a ji hladila a k ní pravila: Nebojíš
se mne, holubičko? Holubička zavrkala: Co bych se bála, má holčičko?
Zlého jsem nic nedělala. Ty tak hodná vyhlížíš; vid, že mi neublížíš?_
57.
Které ptáky slýcháme zpívati.
V zahradě, na poli i v lese slýchám zpívati všeliké ptáky. Někteří ptáci
křičí, ale nezpívají.
Pěkně zpívá skřivan, pěnkava, stehlík, kos, drozd, číž. Nejpěkněji zpívá
slavík.
Kukačka kuká, vrána kráká, sova houká, křepelka tluče, jako by volala:
pět peněz! Špaček i slova naučí se vyslovovati.
Velicí ptáci jsou: orel, sup, výr, jestřáb, čáp.
58.
_Konipásek._
_Konipásek bojí se, aby v zimě nezmrzl, proto uletuje na podzim do
teplých krajin. Ale když jaro nastává, vrátí se k nám, posadí se na plot
a volá sedlákovi do oken:_
_Živ-lis, sedláče, živ-lis? živ-lis?_
59.
Kdo ví, co je to?
Chodí to v koruně — král není,
nosí ostruhy — rytíř není,
má šavli — husar není,
k ránu budívá — ponocný není.
* * * * *
Bílé to vyhodíš, a když to spadne, je to žluté.
* * * * *
Roztloukla se nám bečička, žádný bednář ji nespraví.
* * * * *
Soudeček bez obrouček, a v něm dvoje víno.
60.
Zvířátka také cítí.
Neškoď, chlapče, ptáčkům, veselým zpěváčkům, oni libě zpívají a housenky
sbírají.
Netrap nikdy zvířátek, nevybírej holátek; cítí bolesť jako ty, nedělej
jim trampoty!
61.
_Vlaštovička._
Vlaštovička z rána budívá dítky, aby časně vstaly a do školy se
vypravily. Zpívá jim:
_Vstala, vstala, vstala,_
_devět políček oblítala,_
_a ty ještě spíš?_
Z jara, když přiletí z daleké pouti své, volává:
_Na zimu jsem odletěla,_
_bylo všeho dost;_
_na jaře jsem přiletěla,_
_není nikdež nic!_
62.
Skřivánek.
_Skřivánek je malý pták,_
_nerad pozahálí,_
_s svítáním prozpěvuje,_
_Pána Boha chválí._
_Dělejme my také tak,_
_jak dělá ten ptáček,_
_a tak bude z každého_
_hodný pilný žáček._
63.
Člověk a skřivánek.
_Člověk._
Proč málo, skřivánku, na zemi zpíváš?
Pověz, můj milánku, proč vysoko létáš,
pod oblaky dlíváš, křídloma třepetáš?
_Skřivánek._
Dole bydlím a sedám, dole potravy hledám;
pod oblaka lítám, Boha tam oslavuji;
křídloma třepetám, že jsem zdráv, se raduji.
64.
Sup a čáp.
Volá sup: Čápe, hej! něco dej mi na zub! Čáp honem dí po něm: Máš-li
chuť, tu pobuď; raků, žab si nalap. Dí mu sup: Co do těch, těch si nech!
Tam holub! Já za ním poletím. — Letěl sup dál a dál, a holub se ho bál.
Ale aj, byl tu háj. Hajný sám čekal tam. Pif a paf! rány dal, a pes haf!
Dále sup neletěl, sám holub uletěl.
Ještě o některých zvířatech.
65.
Kapr. Ryby.
Kapr má hlavu, trup, žábry, ploutve, ocas. Tělo to je z masa, krve a
tenkých špičatých kostí; kryto jest šupinami. Kapr vidí, slyší, cítí,
požívá potravy, roste, mrská sebou a plove — ale jen ve vodě. Jest živ,
jest zvíře.
Znám také jiná zvířata, která jako kapr žijí jen ve vodě. Taková jsou:
štika, okoun, mřenka, sumec, ouhoř.
Ta všecka jako kapr mají žábry, ploutve a tělo šupinaté. Jsou to ryby.
* * * * *
_Jakých ryb je v rybníce nejvíc?_
66.
Kterak žáby na sebe pokřikují.
Kmotra!
Co pak?
Pojďme!
Kam pak?
Vařit!
Co pak?
Ryby raky, ryby raky.
Na to všecky hrčí: Ryby raky, ryby raky, ryby raky!
Potom se jedna optá: Dáš nám?
Druhá odpoví: Taky taky, taky taky.
A zas všecky: Taky taky, taky taky, taky taky.
67.
_Hmyz._
V zahradě poletují včely, vosy, sršňové. Na cestě venku viděti bývá
chrobáka. Na květiny sedávají motýlové. Kolem stromů poletují chrousti.
Všecka tato a jim podobná zvířata jedním slovem jmenují se hmyz.
68.
Mravenci a včely.
_Zvířátko pilné, mraveneček, sem a tam nosí svůj raneček. Od ranního šera
až i do večera stále se pohybuje, vesele vždy pracuje._
_Včelička hledá na lučinách medovou šťávu po květinách; co si v létě
nasbírá, v zimě střídmě požívá._
69.
Moucha a komár.
Lítala moucha světnicí, spatřila s vínem sklenici; trochu se vína napila,
hned se jí hlava točila.
Sotva to komár uhlídal, moudře sám sobě povídal: „Ve víně já se nesmočím,
raděj si v světle proskočím.“
Lítal a lítal světnicí, uviděl svíci hořící; svíce jej k sobě vábila a
hned mu křídla spálila.
70.
Kolik živočichů.
_Rád bych věděl a spočítal, kolik jest na zemi zvířátek, kolik pod
oblohou ptačátek? Ale kdož pak z lidí dobře by mi vypočítal, co mé oko
sotva vidí, všecky broučky a červíčky, všecky ve vodách rybičky? Lidé
velcí, učení, v uměních vycvičení, sotva jejich jména znají, jak je
všecky spočítají? Darmo já se lidí ptám, jediný Bůh ví to sám; on jim
denně pokrm dává, i mně život zachovává._
_O rostlinách._
71.
Jabloň. Stromy.
Jablka se trhají na jabloni. Jabloň bývá v zahradě. Stojí tam stále na
jednom místě a má v zemi kořen, nad zemí kmen, na kmeni větvě, na větvích
listy. Nejprve je kmen nízký a tenký, ale každým rokem stane se trochu
vyšším a silnějším. Vzrůstá. Také větve vzrůstají. Když jabloň vzroste,
bývá na jaře mezi listím jejím mnoho květu. Květ brzo opadá, a začnou se
z něho dělati malá jablíčka. I ta znenáhla rostou. Když vyrostou, nesmějí
se hned trhati, protože jsou ještě velmi kyselá a trpká. Za několik neděl
zesládnou, uzrají, jsou zralá.
Jako jabloně rostou také hrušně, švestky, třešně, ořechy. Rostou, avšak
nevidí, neslyší, necítí a z místa, na němž stojí, se nepohybují. Nejsou
zvířata. Jsou rostliny.
Ze kmene jejich, když se skácí, může se řezati a štípati dřevo. Jsou to
stromy.
K rostlinám a stromům počítá se také dub, buk, lípa, bříza, jedle, smrk,
borovice.
Jabloně, hrušně, švestky, třešně, ořechy sázíme v zahradách pro chutné
ovoce. To jsou stromy ovocné. Ostatní stromy nejvíce v lesích pro dříví
se sázejí. Proto lesní stromy se jmenují. Lípa má listy široké, jedle
úzké a špičaté jako jehla. Takovému listí říká se jehličí. Lípa je strom
listnatý, jedle jehličnatý.
72.
_Zeliny._
Na poli rostou brambory, řepa, hrách, čočka. Toho všeho můžeme požívati.
To vše jest k jídlu. V zahradě rostou k jídlu též okurky, melouny, tykve;
také tam roste salát hlávkový, kapusta, brukev, zelí, karfiol, řetkev,
křen, mrkev, celer, petržel, kopr, kmín. To jsou zeliny zahradní čili
kuchyňské.
73.
Kdo tomu rozumí?
Zelená jsem, tráva nejsem,
žlutá jsem, vosk nejsem,
tvrdá jsem, kosť nejsem,
sladká jsem, med nejsem.
* * * * *
Plná škola dětí, a nemají kudy ven.
* * * * *
Zkroucený, svázaný, přec o svatbě skáče.
* * * * *
Kdo to nevidí, zvedne to; kdo to vidí, nechá toho ležeti.
74.
Žito. Obilí.
Rolníci sejí na poli žito (rež). To když vyroste, má v zemi kořen, nad
zemí stéblo a na horním konci stébla klas se zrním. V zrně je mouka.
Stéblo a zrní moučné má též ječmen, pšenice, oves, proso. Vše to jest
obilí.
Na louce jsou mnohé rostliny se stébly, ale bez moučného zrní. Těm říkáme
tráva.
* * * * *
_Shrbený mužík_
_běhá po poli;_
_nepřijde domů,_
_až je oholí._
* * * * *
_Běžela lvice_
_od Kamenice:_
_kam pohlédla,_
_tráva zbledla._
* * * * *
Kdy je nejvíce dírek do nebe?
75.
Hřib. Houby.
Hřib roste v lese. Rozeznáváme na něm dvě části, hloubek a klobouk.
Takových rostlin v lese je mnoho, a všem dohromady říkáme houby. Také
muchomůrka jest houba. Hřib jest houba jedlá, muchomůrka jest houba
jedovatá.
76.
Co z rostlin se vyrábí.
O stromy lesní pečují lesníci, o rostliny v zahradách zahradníci, o
rostliny na poli rolníci.
Ze zrní obilného mlynář mele ve mlýně mouku, kroupy, krupici, jáhly.
Z mouky pekaři pekou chléb a housky. Z ječmene sládci dělají slad. Ze
sladu a chmele vaří se pivo.
Z bramborů dělá se škrob a líh.
Z cukrovky vaří se v továrnách cukr.
Lněné vlákno se spřádá. Z příze tkalci tkají plátno a jiné tkaniny.
Dříví stromů se béře na pálení. Dělají se z něho také klády na stavění
domův a prkna. Z prken truhláři robí stoly, skříně, židle, lavice a jiný
nábytek.
_O nerostech._
77.
Křemen.
Křemen nalézá se v zemi nebo na zemi. Neroste, necítí, nehýbá se
samovolně. Není ani zvíře ani rostlina.
Podobně jako křemen nachází se v zemi hlína, písek, sůl, síra, železo,
měď, olovo, zlato, stříbro. Jsou v zemi, ale nevyrostly. Jsou nerosty.
78.
Užitek nerostů.
Ze hlíny dělá hrnčíř hrnce a jiné nádobí do kuchyně.
Cihlář ze hlíny pálí cihly; z cihel zedníci stavějí domy.
Kámen ve skále se láme, aby se ho na stavění užilo. Pískový kámen
otesávají kameníci.
Z vápence vypalují vápeníci vápno; vápno se hasí a s pískem na maltu mísí.
Soli potřebujeme do pokrmů.
Železo zdělávají kováři, zámečníci, nožíři, kosaři, mečíři, klempíři a
jiní řemeslníci.
Kováři dělají pluhy, radlice, motyky, sekery, řetězy, hřeby, podkovy,
ráfy na kola; zámečníci nejvíce zámky, klíče a kování na dvéře a okna;
nožíři nůžky a nože; kosaři kosy a srpy; mečíři šavle a meče; klempíři
plechové nádobí, roury a žlaby.
Z mědi a cínu dělají kotláři a cínaři nejvíce nádoby, jako konvice,
kotly, vany a podobné.
Ze stříbra a zlata razí se peníze. Zlatníci z těchto kovů zhotovují
prsteny, náušnice, náramky, řetízky a jiné skvosty. Hodináři dělají
všeliké hodiny. Kapesní hodinky zasazují mnohdy do pouzder zlatých nebo
stříbrných.
Čas a jeho rozdíly.
79.
Den a noc.
Vídáme nad sebou oblohu buď jasnou buď zamračenou.
Na jasné obloze ukazuje se nám někdy slunce, někdy měsíc a hvězdy.
Slunce nevidíme vždy stejně vysoko.
Nejníže jest, když vychází nebo když zapadá.
Když slunce vychází, říkáme, že jest jitro čili ráno; po západu nastává
večer a noc.
Od rána až do večera slunce svítí čili světlo dává; tu je den — den
světlý.