Domin: Nech Nánu stranou!
Helena: Ne, Harry, to nesmíš podceňovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví
tisíc let a z vás všech jenom dnešek. Tomu vy nerozumíte--
Domin: Zůstaň při věci.
Helena: Já jsem se Robotů bála.
Domin: Proč?
Helena: Že nás budou třeba nenávidět či co.
Alquist: Stalo se.
Helena: A tu jsem myslila... kdyby byli jako my, že by nám rozuměli, že by
nás nemohli tak nenávidět --Kdyby jen trochu byli lidmi--
Domin: Běda; Heleno! Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej
kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokračuj!
Helena: Oh, nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme se s nimi
nemohli dorozumět! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto--
víš--
Domin: Jen dál.
Helena: -- proto jsem prosila Galla, aby Roboty změnil. Přísahám ti, že on
sám nechtěl.
Domin: Ale udělal to.
Helena: Protože j sem chtěla.
Dr. Gall: Udělal jsem to pro sebe, jako pokus.
Helena: Oh, Galle, to není pravda. Já jsem věděla předem, že mi to
nemůžete odepřít.
Domin: Proč?
Helena: Vždy víš, Harry.
Domin: Ano. Protože tě miluje--jako všichni.
(Pauza)
Hallemeier: (jde k oknu) Zas jich přibylo. Jako by je země vypocovala.
Busman: Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advokátem?
Helena: Mně?
Busman: Vám--nebo Gallovi. Komu chcete.
Helena: Copak se bude věšet?
Busman: Jen morálně; paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v
pohromách.
Domin: Doktore Galle; jak srovnáte ty své--ty své extratury se svou
služební smlouvou?
Busman: Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi vlastně začal?
Dr. Gall: Před třemi lety.
Busman: Aha. A kolikpak Robotů jste dohromady zreformoval?
Dr. Gall: Dělal jsem jenom pokusy. Je jich několik set.
Busman: Tak děkuju pěkně. Dost, dětičky. To znamená, že na milión starých
dobrých Robotů přijde jeden reformní Gallův, rozumíte?