Helena: Řekněte.
Dr. Gall: Ledaže by bylo už na návrat pozdě.
Helena: (u květin Hallemeierových) Galle, jsou tyhle květiny také hluché?
Dr. Gall: (prohlíží je) Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou
kulturní, uměle rychlené--
Helena: Ubohé hluché květy!
Dr. Gall: Jsou zato překrásné.
Helena: (podává mu ruku) Děkuju vám, Galle; vy jste mne tak poučil!
Dr. Gall: (líbá jí ruku) To znamená, že mne propouštíte.
Helena: Ano. Na shledanou.
(Gall odejde.)
Helena: (sama) Hluchý květ.. , hluchý květ... (náhle rozhodnuta) Náno!
(otevře dveře vlevo) Náno, pojď sem! Rozdělej tady v krbu oheň!
Rrrychle!
(Hlas Nány) No hned! No hnedle!
Helena: (přechází rozčilena po pokoji) Ledaže by už bylo na návrat
pozdě... Ne! Ledaže by .. Ne, to j e hrozné! Bože, co mám dělat?---
(zastaví se u květen) Hluché květy, mám? (otrhává lístky a šeptá)--
Ach, můj bože, tedy ano! (běží vlevo)
(Pauza)
Nána: (vyjde z tapetových dveří s náručím polínek) Najednou topit! Teď v
létě!--Už je zas pryč, to třeštidlo? Klekne ke krbu a rozdělává oheň.
V létě topit! Ta má nápady! Jako by už nebyla deset let vdaná!--- Nu
tak hoř, hoř! (dívá se do ohně)--Dyť vona je jako malý dítě! (Pauza)
Kouska rozumu nemá! Teď v létě topit. (přikládá) Jako malý dítě!
(Pauza)
Helena: (vrací se zleva s náručí plnou zežloutlých popsaných papírů) Hoří
to, Náno? Pusť já musím--tohle všechno spálit.--(klekne ke krbu)
Nána: (vstane) Co je to?
Helena: Staré papíry, hrrozně staré. Náno, mám to spálit?
Nána: Není to k ničemu?
Helena: K ničemu dobrému.
Nána: No tak to spalte!
Helena: (hodí první list do ohně) Co bys říkala, Náno... kdyby to byly
peníze. Ohrromné peníze.
Nána: Řekla bych--Spalte to. Moc velký peníze sou špatný pes.
Helena: (pálí další list) A kdyby to byl nějaký vynález, ten největší
vynález na světě--
Nána: Řekla bych Spalte to! Všechny vymyšlenosti jsou proti Pánu Bohu. To
je samý rouhání, chtít po Něm zlepšovat svět.