Helena: Oh, vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení.
Alquist: Protože už po léta mně nepřestalo být úzko.
Helena: Z čeho?
Alquist: Z celého toho pokroku. Mám z něho závrať.
Helena: A na lešení nemáte závrať?
Alquist: Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat cihlu, položit
a přiklepnout--
Heléna: Jenom dlaním?
Alquist: Nu tak tedy duši. Myslím, že je správnější položit jednu cihlu
než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své
koníčky.
Helena: To nejsou koníčky, Alquiste.
Alquist: Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani
trochu rád tenhle pokrok.
Helena: Jako Nána.
Alquist: Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?
Helena: Takhle tlusté.
Alquist: A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti
bouřce? Proti nemoci?