Nána: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte pořád tisíce tisíce těch pohanu
za vojáky?--Oh, Kriste Pane, to je dopuštění!
Helena: Ne, nečti! Nechci nic vědět!
Nána: (slabikuje) "Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho ne-še-tří v do-by-tém
ú-ze-mí. Vy-vraž--Vyvraždili přes sedem set tisíc ob-čan-ských lidí
--" Lidí, Heleno!
Helena: To není možno! Ukaž--(nakloní se k novinám, čte) "Vyvraždili přes
sedm set tisíc lidí patrně na rozkaz velitele. Tento čin, příčící se"
Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé!
Nána: Tudle je něco nejtlustějc vytištěnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru
se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robotů."--To nic není. Tomu
nerozumím. A tudle, panebože, zas nějaká vražda! Prokristapána!
Helena: Jdi, Náno, odnes ty noviny!
Nána: Počkat, tadyhle je něco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je?
Helena: Ukaž, to já vždycky čtu. (vezme noviny) Ne, jen si považ! Čte "Za
poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození." (pustí
noviny)
Nána: Co to má bejt?
Helena: Náno, lidé se přestávají rodit.
Nána: (skládá brýle) Tak to je konec. To je s náma konec.
Helena: Prosím tě, nemluv tak!
Nána: Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil
ženský neplodností.
Helena: (vyskočí) Náno!
Nána: (vstává) To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se opovážili
tvořit jako Pámbů. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete
bejt. A jako Bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa celýho!
Helena: Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco
tomu tvému zlému Pánubohu?
Nána: (s velikým gestem) Nerouhat se!--Von dobře ví, proč vám nedal dítě!
(odejde vlevo)
Helena: (u okna) Proč mně nedal--Bože můj, copak já za to mohu?---
(otevírá okno a volá Alquiste) Haló, Alquiste! Pojďte sem nahoru!--
Cože?--Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch
zednických šatech! Honem! (zavře okno a zastaví se před zrcadlem) Proč
mně nedal? Mně? (nakloní se k zrcadlu) Proč, proč ne? Slyšíš
?????????? Copak ty za to můžeš? (vztyčí se) Ach, mně je úzko! (jde
Alquistovi vlevo naproti)
(Pauza)
Helena: (vrací se s Alquistem--Alquist jako zedník, pomazán vápnem a
cihlami) Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost, Alquiste! Já
vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce!
Alquist: (schovává ruce) Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce.
Helena: To je na nich to nejlepší. Dejte sem! (tiskne mu obě ruce)
Alquiste, chtěla bych být maličká.
Alquist: Proč?
Helena: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváři. Sedněte,
prosím vás. Alquiste, co znamená "Ultimus"?
Alquist: To znamená "poslední". Proč?
Helena: Že se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte, že brzo---
uděláme výlet?
Alquist: Snad velice brzo.