Fabry: Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot.
Helena: Proč je tedy děláte?
Busman: Hahaha, to je dobré! Proč se dělají Roboti!
Fabry: Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl dělníka. Lidský
stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou
konečně odstranit.
Busman: Byl příliš drahý.
Fabry: Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A za druhé--
za druhé--je to veliký pokrok, že... pardon.
Helena: Co?
Fabry: Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to
pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno. Příroda
neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato
holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno
Gloryová. A za třetí--
Helena: Oh, přestaňte!
Fabry: Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga--Liga--Liga
humanity?
Helena: Má zvláště--zvláště má chránit Roboty a--a zajistit jim--dobré
zacházení.
Fabry: To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Namouduši, to
si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás, slečno Gloryová,
zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za zakládající členy té
vaší Ligy!
Helena: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme--zvláště--my chceme Roboty
osvobodit!
Hallemeier: Jak, prosím vás?
Helena: Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi.
Hallemeier: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu?
Helena: Ovšemže mají!
Hallemeier: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?
Helena: Koupili si... co potřebují... co by je těšilo.
Hallemeier: To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co
si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slámou, čím chcete; jim je to
jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U
čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.
Helena: Proč... proč... proč je neuděláte šťastnější?
Hallemeier: To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní
vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.
Helena: Bez lásky a vzdoru?
Hallemeier: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já
nevím; jen zřídka, jen časem--
Helena: Co?
Hallemeier: Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice,
víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v
ruce, stojí, skřípá zuby--a musí přijít do stoupy. Patrně porucha
organismu.
Domin: Vada ve výrobě.
Helena: Ne, ne, to je duše!
Fabry: Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?
Domin: To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá zrovna nějaké
pokusy
Dr. Gall: S tímhle ne, Domine; teď dělám nervy na bolest.
Helena: Nervy na bolest?
Dr. Gall: Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebožtík mladý
Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neosvědčilo. Musíme
zavést utrpení.
Helena: Proč--proč--Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest?
Dr. Gall: Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí
sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst,
rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je
automatická ochrana před úrazem.
Helena: Budou šťastnější, když budou cítit bolest?
Dr. Gall: Naopak; ale budou technicky dokonalejší.
Helena: Proč jim nestvoříte duši?
Dr. Gall: To není v naši moci.
Fabry: To nyní v našem zájmu.
Busman: To by zdražilo výrobu. Propánička, krásná dámo, vždyť my to děláme
tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál
deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme
vlastní tkalcovny a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné
továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna?
Helena: Nevím--- skutečně -- zapomněla jsem.
Busman: Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen
třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž,
níž, níž, až--takhle. He?
Helena: Nerozumím.
Busman: Jemináčku, slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot
i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační,
slečno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo honem kupují Roboty,
aby zlevnily výrobu.
Helena: Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.
Busman: Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět
set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici.
Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?
Helena: Nemám ponětí.
Busman: Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě;
ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga
humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je
příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak,
vsaďte se!
Helena: Co?
Busman: Že za pět let Budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za
pět let se utopíme v pšenici a všem možném.
Alquist: Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.
Domin: (vstane) Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let
nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek,
tolik všeho, že řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik
potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec
žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co
miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.
Helena: (vstane) Bude to tak?
Domin: Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou strašlivé věci,
slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane
služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude
platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi
písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš
své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!
Alquist: Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj. Domine,
bývalo něco dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření. Ach, Harry,
byla nevím jaká ctnost v práci a únavě.
Domin: Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když
předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svůj v
potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do
ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš
mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe.
Budeš pánem stvoření.
Helena: Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla bych--chtěla bych
tomu věřit.
Dr. Gall: Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se všeho.
Hallemeier: Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi
posnídat.
Dr. Gall: Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.
Domin: Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest.
Helena: Ale to přece--Jak bych mohla?
Fabry: Za Ligu humanity, slečno.
Busman: A na její počest.