Alquist: Slečno Gloryová, jakou jste měla cestu?
Dr. Gall: Zdržíte se u nás déle?
Fabry: Co říkáte továrně, slečno Gloryová?
Hallemeier: Vy jste přijela na Amélii?
Domin: Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou.
Helena: (k Dominovi) O čem mám s nimi mluvit?
Domin: (s údivem) O čem chcete.
Helena: Mám... smím mluvit docela otevřeně?
Domin: Ale ovšem.
Helena: (váhá, pak zoufale odhodlána) Řekněte, není vám nikdy trapno, jak
s vámi nakládají?
Fabry: Kdo, prosím?
Helena: Všichni lidé.
(Všichni se na sebe zaraženě dívají)
Alquist: S námi?
Dr. Gall: Proč myslíte?
Hallemeier: U sta hromů!
Busman: Ale bůh uchovej, slečno Gloryová!
Helena: Což necítíte, že byste mohli existovat lépe?
Dr. Gall: Přijde na to, slečno. Jak to myslíte?
Helena: Myslím, že--vybuchne -, že je to ohavné! Že je to strašné!
(Vstane) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje! Proto sem
jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo mysli! Jak
to můžete snášet?
Alquist: Co snášet?
Helena: Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa,
jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete!
Busman: Propána, slečno!
Fabry: Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.
Helena: Hůř než Indiáni! Smím, oh, smím vám říkat bratři?
Busman: Ale božíčku, pročpak ne?
Helena: Bratři, nepřijela jsem jako dcera prezidentova. Přijela jsem za
Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě stě tisíc členů.
Dvě stě tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc.
Busman: Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela krásné.
Fabry: Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na
nás. Nabízí nám pomoc.
Dr. Gall: Jakou pomoc? Divadlo?
Hallemeier: Orchestr?
Helena: Víc než to.
Alquist: Vás samotnou?
Helena: Oh, což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba.
Busman: Panebože, to je radost!
Alquist: Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.
Domin: Počkejte chvilku. Bojím se, že--že slečna Gloryová ještě
nedomluvila.
Helena: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.
Dr. Gall: Harry, opovažte se!
Helena: Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit.
Domin: Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty?
Helena: (zarazí se) S kým jiným?
Domin: Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.
Helena: (k ostatním) Vy nejste Roboti?
Busman: (řehtá se) Bůh uchovej!
Hallemeier: Fuj, Roboti!
Dr. Gall: (směje se) Pěkně děkujem!
Helena: Ale... to není možno!
Fabry: Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.
Helena: (k Dominovi) Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci
jsou Roboti?
Domin: Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inženýr
Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů.
Doktor Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení. Doktor
Hallemeier, přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Konzul
Busman, generální komerční ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb
Rossumových Univerzálních Robotů.
Helena: Odpusťte, pánové, že--že ----Je to hrrozné, co jsem provedla?
Alquist: Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím, sedněte.
Helena: (usedne) Jsem hloupé děvče. Teď--teď mne pošlete první lodí
zpátky.
Dr. Gall: Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?
Helena: Protože už víte--protože--protože bych vám bouřila Roboty.
Domin: Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů a proroků.
Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu spásy,
všechno možné. To je vám úžasné, co je na světě církví a bláznů.
Helena: A vy je necháte mluvit k Robotům?
Domin: Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatuji,
ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé říkají. Skutečně,
přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno, dovedu vás do skladiště
Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc.
Busman: Tři sta čtyřicet sedm tisíc.
Domin: Dobrá. Můžete k ním promluvit, co chcete. Můžete jim přečíst bibli,
logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce kázat o lidských
právech.