Domin: Tak tedy. (sedne si na psací stůl, pozoruje Helenu uchvácen a
odříkává rychle) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof
ale tehdy ještě mladý učenec odebral na tento daleký ostrov aby
studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom se pokoušel napodobit
chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až najednou objevil
látku která se chovala naprosto jako živá hmota ač byla jiného
chemického složení to bylo roku 1932, právě čtyři sta čtyřicet let po
objevení Ameriky, uf.
Helena: To umíte zpaměti?
Domin: Ano; fyziologie, slečno Gloryová, není mým řemeslem. Tak dál?
Helena: Třeba.
Domin: (slavnostně) A tehdy, slečno, starý Rossum napsal mezi své chemické
vzorce tohleto: "Příroda našla jeden způsob, jak organizovat živou
hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž
příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát
vývoj života, jsem dnešního dne objevil." Představte si, slečno, že
tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu,
který by ani pes nesežral. Představte si ho, že sedí nad zkumavkou a
myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou
vycházet všechna zvířata, počínajíc vířníkem a končíc--končíc
samotným člověkem. Člověk z jiné látky, než jsme my. Slečno Gloryová,
to byl ohromný okamžik.
Helena: Tak dál.
Domin: Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a
utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési
takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka,
rozumíte tomu?
Helena: N--n--nevím. Myslím, že jen málo.
Domin: Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat, co chtěl. Mohl
třeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo žížalu padesát metrů
dlouhou. Ale protože neměl kousku humoru, vzal si do hlavy, že udělá
normálního obratlovce nebo snad člověka. A tak se do toho pustil.
Helena: Do čeho?
Domin: Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého psa. Stálo ho
to řadu let, vyšlo z toho cosi jako zakrnělé tele a pošlo to za pár
dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý Rossum do vytváření
člověka.
(Pauza)
Helena: A to nesmím nikomu prozradit?
Domin: Nikomu na světě.
Helena: Škoda, že už je to ve všech čítankách.
Domin: Škoda. Seskočí ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v
čítankách není? Ťuká si na čelo. Že byl starý Rossum úžasný blázen.
Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý
výstředník chtěl opravdu dělat lidi.
Helena: Ale vždyť vy děláte lidi!
Domin: Přibližně, slečno Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovně. Víte,
chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý materialista, a proto
to všechno dělal. Nešlo mu o nic víc než podat důkaz, že nebylo
žádného Pánaboha zapotřebí. Proto si umanul udělat člověka navlas,
jako jsme my. Znáte trochu anatomii?
Helena: Jen--docela málo.
Domin: Já také. Představte si, že si vzal do hlavy vyrobit všechno do
poslední žlázy jako v lidském těle. Slepé střevo, mandle, pupek, samé
zbytečnosti. Dokonce i--hm--i pohlavní žlázy.