»Mnoho zdaru, kluci,« volal za odcházejícími Vlky. »Ať se nevrátíte
jako poražení!«
»To se neboj!« zvolal již s druhého břehu Jožka. »Jen tebe ať tu
zatím někdo neodnese!«
»Copak o něho!« smál se Milan. »Cyrila ať si odvlekou, jen naše stany
ať tu zůstanou v pořádku!«
»Jen žádné strachy, kluci! Kdyby mne přepadli nepřátelé, vrhl bych se
na ně --«
»Jako dravec, že?« škádlil ho Jožka.
Cyril ještě cosi odpovídal, ale tomu již nerozuměli.
Když dorazili ke Kozlu, Černí Mustangové tam již byli.
»Ahoj!« zabručeli jim nevlídně vstříc.
»Ahoj!« odpověděli Stepní Vlci stejným tónem.
»Tak hned začneme,« řekl Vašek.
»Začneme,« souhlasil Lojza.
Obě mužstva se postavila proti sobě. Kapitáni -- Lojza a Vašek -- si
podali ruce. Chlapci zavolali třikrát sportu zdar.
»Podmínky závodu každý zná,« řekl pak Lojza. »Kdo z každé dvojice
vyhraje, získává pro svou skupinu deset bodů.«
Hned nato vylosovali dvojice.
V první dvojici závodil Jožka. Právo určiti si druh závodu připadlo
Mustangům.
»Co si zvolíš?« volali Mustangové netrpělivě.
»Běh na sto kroků,« řekl jejich závodník po krátkém přemýšlení.
»Tož to je dobré!« zaradovali se Vlci. »Jožku tak hned někdo
nepředhoní.«
Milan odpočítal sto kroků, Lojza se postavil u startu a Vašek u cíle.
Oba běžci stáli vedle Lojzy a Mirek držel před nimi hůl, aby mu
nevyběhli dřív, než Lojza dá povel.
»Ráz, dva, tři -- teď!« vykřikl Lojza, Mirek pustil hůl a běžci už
pádili.
»Drž se, Jožko! Hip! Hip!« povzbuzovali Vlci kamaráda.
Maličký Jožka napínal všechny síly. Běžel znamenitě, ale jeho krátké
nohy zdaleka nestačily na čahouna Mustanga. Proto to prohrál!
»Černí Mustangové získávají deset bodů!« hlásil vítězoslavně Vašek.
»Začíná to pro nás špatně,« řekl Mirek, celý zarudlý rozčilením.
»To nevadí,« chlácholil ho Lojza. »Vždyť to je teprve začátek! Teď
přijdeš na řadu ty, tuž se!«
»Vyhraji to!« řekl Mirek a v jeho tváři se objevil výraz tvrdého
odhodlání.
Zvolil si skok vysoký. Přeskočil 145 cm, kdežto soupeřící Mustang jen
130 cm. Když Lojza hlásil deset bodů pro Stepní Vlky, nálada v jejich
mužstvu se znamenitě pozvedla.
»Co si zvolíš?« zeptal se Milan svého soupeře, když nastoupil v další
dvojici.
»Box,« řekl stručné Mustang.
»Box?« Milanův obličej se protáhl leknutím, když si uvědomil
strašlivou převahu protivníka. A jeho leknutí se nedivil žádný Stepní
Vlk. Zato Mustangové jásali a měli zřejmou radost z úžasu Stepních
Vlků. Kam se hrabe Milan na Tondu Ratajského! Na takového hromotluka,
který je všechny převyšuje o hlavu a váží 60 kg!
»Box?« opakoval zaraženě Milan. »Vždyť to jsem vůbec netrenoval!«
»Nic se nedá dělat, Milane,« řekl nevrle Lojza. Mrzelo ho, že Milan
dává najevo tak málo odvahy. Copak se ještě nestalo, aby David
porazil Goliáše? »Tonda měl právo volit, musíš přijmout!«
Milan se podíval na Stepní Vlky. Viděl, jak mu dodávají posunky
odvahy. Trochu ho to vzpamatovalo.