(Jedna z pokusných laboratoří továrny. Když se otevřou dveře v pozadí,
je vidět nekonečnou řadu dalších laboratoří. Vlevo okno, vpravo dveře do
pitevny. Při stěně vlevo dlouhý pracovní stůl s nesčetnými zkumavkami,
baňkami, kahany, chemikáliemi, menším termostatem; proti oknu
mikroskopický aparát se skleněnou koulí. Nad stolem visí řada rozžatých
žárovek. Napravo psací stůl s velikými knihami, na něm rozsvícená
žárovka. Skříně s nástroji. V levém koutě umyvadlo a nad ním zrcadélko,
v pravém koutě pohovka.)
(u psacího stolku sedí Alquist s hlavou opřenou v dlaních)
Alquist: (listuje v knize) Nenajdu? -Nepochopím?--Nenaučím se?--Ztracená
věda! Ó, že všechno nenapsali!--Galle, Galle, jak se dělali Roboti?
Hallemeiere, Fabry, Domine, proč jste tolik odnesli ve svých hlavách?
Kdybyste nechali aspoň stopu tajemství Rossumova! Ó! (zabouchne knihu)
Nadarmo! Knihy už nemluví. Jsou němé jako všechno. Zemřely, zemřely
spolu s lidmi! Nehledej! (vstane a jde k oknu, jež otevře) Zase noc.
Kdybych mohl spát! Spát, snít, viděti lidi--Jakže, ještě jsou hvězdy?
K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé? Ó bože, což nezhasly?--Ochlaď,
ach ochlaď mi čelo, stará noci! Božská, spanilá, jako jsi bývala--
noci, co tu chceš? Není milenců, není snů; ó chůvo, mrtvý je spánek
beze snů; ničí modlitby už neposvětíš; nepožehnáš, matko, srdcím
tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno!--(odvrátí se od
okna, prohlíží zkumavky, které vyňal z termostatu) Zase nic! Nadarmo!
Co s tím? (rozbije zkumavku) Všechno je špatně! Vidíte přec, že už
nemohu.--(poslouchá u okna) Stroje, pořád ty stroje! Roboti, zastavte
je! Myslíte, že z nich.vynutíte život? Oh, nesnesu toho! (zavře okno)
-- -Ne; ne, musíš hledat, musíš žit--Jen nebýt tak stár! Nestárnu
příliš? (dívá se do zrcadla) Tváři, ubohá tváři! Podobo člověka
posledního! Ukaž se, ukaž, tak dávno jsem neviděl lidskou tvář! Lidský
úsměv! Cože, tohle má být úsměv? Ty žluté, jektající zuby? Oči, jak to
mrkáte? Fuj, fuj, to jsou stařecké slzy, jděte! Už neumíte v sobě
udržet svou vláhu, styďte se! A vy, změklé, zmodralé rty, co to
brebtáte? Jak se třeseš, potřísněná brado? Tohle že je poslední
člověk? (odvrátí se) Nechci už nikoho vidět! (usedne u stolu) Ne, ne,
jen hledat! Prokleté vzorce, oživněte! (listuje) Nenajdu?--
Nepochopím?--Nenaučím se?
(zaklepání)
Alquist: Dále!
(vejde Robotský sluha a zůstane stát u dveří)
Alquist: Co je?
Sluha: Pane, Ústřední výbor Robotů čeká, kdy jej přijmeš.
Alquist: Nechci nikoho vidět.
Sluha: Pane, přijel Damon z Havru.
Alquist: Ať čeká. (obrátí se prudce) Copak jsem vám neřekl, abyste hledali
lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně a muže a ženy! Jděte hledat!
Sluha: Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravu a lodě.
Alquist: Nu a co?
Sluha: Není už jediného člověka.
Alquist: (vstane) Ani jediného! Cože, ani jediného?--Přiveď sem výbor!
(sluha odejde)
Alquist sám: Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali žít? (dupá)
Táhněte, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám
našel tajemství továrny! Jakže, teď vám je člověk dobrý, teď vám má
pomoci?--Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vždyť vidíte, že dělám,
co mohu! Není-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň
jeho dílo, aspoň jeho podobenství!--Ó, jaké bláznovství je chemie!
(vejde výbor pěti Robotů)
Alquist: (usedne) Co chtějí Roboti?
Radius: Pane, stroje nemohou pracovat. Nemůžeme rozmnožovat Roboty.
Alquist: Zavolejte lidi.
Radius: Není lidí.
Alquist: Jen lidé mohou rozmnožovat život. Nezdržujte mne.
2. Robot: Pane, měj slitování. Padá na nás hrůza. Všechno napravíme, co
jsme učinili.