Helena: Harry, proboha, nechoď!
(Pauza)
Fabry: (vyhlíží z okna) Tobě uniknout, tisícihlavá smrti; tobě, vzbouřená
hmoto, nesmyslný dave; potopo, potopo, ještě jednou zachránit lidský
život na jediné lodi
Dr. Gall: Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a založíme
vzornou lidskou kolonii; začneme žít od počátku--
Helena: Oh, Galle, mlčte!
Fabry: (obrátí se) Paní Heleno, život stojí za to; a pokud záleží na nás,
uděláme z něho něco... něco, co jsme zanedbali. Bude to malý státeček
s jednou lodí; Alquist nám postaví dům a vy nám budete vládnout--Je v
nás tolik lásky, tolik chuti k životu--
Hallemeier: To si myslím, holenku.
Busman: Inu, lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše,
starozákonně, po pastýřsku -- Děti, to by bylo pro mne. Ten klid, ten
vzduch--
Fabry: A ten náš státeček by mohl být zárodek příštího lidstva. Víte,
takový ostrůvek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbíralo sily--
sily duše i těla--A bůh ví, já věřím, že by za pár let zas mohlo
dobývat světa.
Alquist: Už dnes věříte?
Fabry: Už dnes. A já věřím, Alquiste, že ho dobude. Že zas bude pánem zemi
a moří; že zplodí bezpočtu hrdin, kteří ponesou svou hořící duši v
čele lidí. A já věřím, Alquiste, že bude znovu snít o dobytí planet a
sluncí.
Busman: Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak špatná situace.