Hallemeier: (jde k oknu) Hrome, to jich přibylo! Koukejme!
Dr. Gall: Stačí toaletní?
Fabry: Sem s nimi. (přestřihne vedení elektrické lampy stojící na psacím
stole a připojí k němu své dráty)
Hallemeier: (u okna) Nemáte pěknou vyhlídku, Domine. Je to nějak--cítit--
smrtí.
Fabry: Hotovo!
Dr. Gall: Co?
Fabry: Vedení. Teď můžeme celou zahradní mříž napojit proudem. Kdo by pak
na ni sáhl, hrome! Aspoň pokud tam jsou naši.
Dr. Gall: Kde?
Fabry: V elektrárně, učený pane. Doufám aspoň -(jde ke krbu a rozsvítí na
něm malou žárovku) Chválabohu, jsou tam. A pracují. (zhasí) Pokud to
svítí, je dobře.
Hallemeier: (obrátí se od okna) Ty barikády jsou také dobré, Fabry. Jářku,
co to hraje paní Helena? (přejde ke dveřím vlevo a naslouchá. z
tapetových dveří vyjde Busman, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá
přes drát)
Fabry: Pozor, Bus! Pozor na dráty!
Dr. Gall: Haló, co si to nesete?
Busman: (klade knihy na stůl) Hlavní knihy, dětičky. Rád bych si udělal
účty, než--než--Inu, letos nebudu čekat s bilancí do Nového roku.
Tak co máte? (jde k oknu) Ale vždyť tam je docela ticho!
Dr. Gall: Vy nic nevidíte?
Busman: Ne, jenom velikou modrou plochu, jako když mák rozseje.
Dr. Gall: To jsou Roboti.
Busman: Ah tak. Škoda, že na ně nevidím. (sedne si ke stolu a otevře
knihy)
Domin: Nechte toho, Busmane: Roboti z Amélie vykládají zbraně.
Busman: Nu a co? Jak já mám tomu zabránit?
Domin: Tomu nemůžeme zabránit.