(Týž Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin
přechází po pokoji, dr. Gall vyhlíží z okna a Alquist sedí stranou v
lenošce s obličejem zakrytým rukama.)
Dr. Gall: Nebesa, to jich přibylo!
Domin: Robotů?
Dr. Gall: Ano. Stojí před zahradní mříží jako zeď. Proč jsou tak ticho? To
je ohavné, obléhat mlčením.
Domin: Rád bych věděl, nač čekají. Musí to začít každou minutu. My jsme
dohráli, Galle.
Alquist: Co to hraje paní Helena?
Domin: Nevím. Cvičí něco nového.
Alquist: Ah, ještě cvičí?
Dr. Gall: Poslyšte, Domine, udělali jsme rozhodně chybu.
Domin: (zastaví se) Jakou?
Dr. Gall: Dali jsme Robotům příliš stejné obličeje. Sto tisíc stejných
tváři obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako strašný
sen.