Helena: (pozpátku ve dveřích) Náno, pojď mne zapnout!
Nána: No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty) Bože na nebi, to je zvěř!
Helena: Roboti?
Nána: Fi, ani je menovat nechci.
Helena: Co se stalo?
Nána: Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá
zubama, pěnu u huby--Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než
zvíře.
Helena: Kterého to chytlo?
Nána: Toho--toho--Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.
Helena: Radia?
Nána: Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak
nevošklivím jako ty pohany.
Helena: Ale Náno, že ti jich není líto!
Nána: Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě při vezla sem?
Pročpak žádný z nich nesmí na vás ani šáhnout?
Helena: Neošklivím, namouduši, Náno. Je mi jich tak líto!
Nána: Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je
voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž
cejtí ty nelidy, fuj.
Helena: Pes nemá rozum.
Nána: Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod
Pánaboha. Dyť i ten kůň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to
nemá, a i pes má mladý a každej má mladý
Helena: Prosím tě, Náno, zapínej!
Nána: No hned. Já říkám, to je proti Pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti,
dělat ty maškary mašinou. Rouhání je proti Stvořiteli, (zvedne ruku)
je to urážka Pána, kterej nás stvořil k v obrazu svýmu, Heleno. A vy
ste zneuctili vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to
si pamatujte, strašnej trest!
Helena: Co to tu voní?
Nána: Kytky. Pán je sem dal.
Helena: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes?
Nána: Nevim. Ale měl by bejt konec světa.
(Zaklepání)
Helena: Harry?
(Vejde Domin)
Helena: Harry, co je dnes?
Domin: Hádej!
Helena: Můj svátek? Ne! Narozeniny?
Domin: Něco lepšího.
Helena: Já nevím--Řekni honem!
Domin: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela. Helena Už deset let?
Právě dnes?--Náno, prosím tě