Mladí přátelé, snad vás bude zajímat, jak vznikla tato knížka.
Podnětem k jejímu napsání byl kratičký článek v jedné učebnici. Abych
se mohl dát do práce, potřeboval jsem vědět mnoho věcí, které v tom
článku nebyly uvedeny: kdy se to stalo, kterými místy štafeta
probíhala, jak se jmenovali její účastníci -- a mnoho jiných
podrobností.
Nebyl to snadný úkol. Aljaška je na druhém konci světa. Anglicky
neumím. A přece jsem zjistil všechno, co jsem zjistit chtěl. Pomohl
mi mezinárodní jazyk -- esperanto.
Esperantská organisace vydává každého roku t. zv. ročenku, v níž jsou
uvedeny adresy esperantistů z celého světa. Vyhledal jsem si adresy
dvou esperantistů z USA, dvou z Kanady a dopsal jsem jim. Řekl jsem
si, že z těchto čtyř lidí snad aspoň jeden bude moci odpovědět.
A odpověděl. Byl to profesor Fenton z Vancouveru. Napsal mi, že sám
je přetížen prací, proto nemůže vyhledávat odpovědi na mé otázky. Můj
dopis předal svému studentu Jacku Scrivenerovi, který také umí
esperanto a brzy mi napíše.
Dopis od Jacka Scrivenera nedal na sebe dlouho čekat. Mladí přátelé
-- jaký to byl dopis! Celý byl napsán s úzkostlivým smyslem pro
čistotu a úpravnost. Americký student odpověděl na všechny mé otázky.
Ve starých novinách vyhledal články o aljašské štafetě a přeložil mi
je z angličtiny do esperanta. Nakreslil pěknou mapu Aljašky a dráhu
každého účastníka štafety vyznačil jinou barvou. Kromě toho přiložil
k dopisu velikou, podrobnou mapu Kanady a Aljašky.
Odměnou za tuto podivuhodnou ochotu jsem mu pak zaslal svou
esperantskou knížku „Aventuroj de Antonio“ (Tondova dobrodružství) a
serii pohlednic ze Slovácka. Milý Jack mi obratem poslal podobenky
sebe a svých sester. Napsal, že se začal učit česky. A jeho dopis
končil těmito krásnými větami: „V Kanadě se modlíme za svobodu vaší
země. Podobně jako váš stát i Britské imperium, Francie a USA jsou
demokratické země, kde násilí neznamená právo. Více neřeknu, poněvadž
by Vám to mohlo uškodit. Bůh zachraň Československou republiku! --
Váš upřímný přítel Jack Scrivener.“
Dopis mi byl doručen až po Mnichovu. Kolikrát za války jsem četl tu
větu napsanou velkými tiskacími písmeny: BŮH ZACHRAŇ ČESKOSLOVENSKOU
REPUBLIKU! -- A kolikrát jsem vzpomínal na svého přítele za
Atlantickým oceánem! Možná i on vstoupil do řady těch, kteří šli
bojovat za svobodu světa. Za naši svobodu.
Nyní mu pošlu Štafetu, aby viděl, že jeho práce nebyla nadarmo.
Dostanu-li od něho nějakou zprávu, sdělím vám to.